Objekt někdejšího špitálu č.p. 101 je situován na severním předměstí Mimoně. Navazuje na jižní obvod areálu Božího hrobu. Obdélná zděná patrová stavba je umístěna svou delší stranou zhruba v ose západ–východ. K východnímu průčelí přiléhá kůlna a márnice (p.p.č. 1480). Jižně se nachází zahrada a na terénním zlomu zástavba s domy č.p. 99 a 100 při ulici V Lukách. Západní stranu vymezuje mohutná ohradní zeď na terénní hraně nad ulicí. Špitál je zděný z pískovcového zdiva, doplněného u otvorů a zazdívek pálenými cihlami. Omítka je tvrdá vápenná nastavovaná s tmavě okrovým nátěrem. Hlavní západní průčelí je dvouosé, v přízemí obsahuje dva vstupy s pravoúhlými pískovcovými ostěními s jednoduchou páskou na obvodu. Levý vstup je funkční a má dochovány klasicistní dvoukřídlé dveře, nad vstupem je světlík s jednoduchou výplní dělenou na šest tabulek. Druhý vstup je částečně zazděný a zabedněný a má opět světlík. V středu průčelí je nad vstupy nápisová mramorová deska (latinský nápis s chronogramem k r. 1680). Nad deskou je erb Putzů z Adlersthurnu. V úrovni patra je půlkruhový otvor rozdělený masivním středním pilířem. Má jednoduché výplně dělené na více tabulek. Nad vrcholem otvoru je další mramorová nápisová deska (DEO TRINOETUNI). Ve štítě je dvojice mírně obdélných okenních otvorů. Okna mají v patře i ve štítě pískovcová ostění s páskem po obvodu. Jižní průčelí má čtyři okenní osy. Západní osu tvoří v každém podlaží menší úzké na výšku postavené okno v cihlové zazdívce, zbylá okna jsou orámovaná ostěními shodnými s hlavním průčelím. Severní průčelí je obdobné jako jižní, má však pouze tři okenní osy. Východní štítové průčelí má dvě okenní osy a k pravé části v přízemí přiléhá kůlna. Výplně okenních otvorů vyjma štítů jsou dvojité dvoukřídlé dělené v každém křídle na šest tabulek. Venkovní křídla (pokud jsou zachována) jsou osazena na venkovním líci. Okna pocházejí z 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století. Střecha je sedlová s polovalbovým ukončením nad štíty. Krytina je z plechových šablon. Dvě komínová tělesa jsou v jižní střešní rovině, jsou zděná z režných cihel (červené ostře pálené a v horní části bílé). Dispozice je v přízemí a patře dvoutraktová se vstupním prostorem uprostřed a schodištěm v levé části užšího předního traktu. V pravé části předního traktu je sociální zázemí dodatečně vydělené po zrušení záchodového přístavku, původně nalepeného na jižním průčelí. Zadní trakt je dělen na střední velký sál a boční podlouhlé prostory. Boční prostory byly původně dělené na cely, nyní jsou zde zachovány pouze zazděné vstupy a mladší příčky s tahovým komínem v jižní části. Krov je barokní hambalkový se dvěma úrovněmi hambalků, střední stojatou stolicí, zavětrovanou v podélné ose ondřejskými kříži. Příčné ztužení zajišťují vzpěry mezi sloupky vaznic v plných vazbách a krokvemi. Spoje jsou plátované a kampované, zajištěné dřevěnými kolíky. V severní části je druhotně doplněný průvlak se sloupky, které podpírají krokve. Podlahy jsou novodobé betonové nebo prkenné. V suterénu je dochována kamenná dlažba a v podkroví mazanicová vrstva, obojí patrně klasicistního původu. Dveře jsou, vyjma hlavních vchodových, dochovány z klasicistního období pouze v přízemí u obou vstupů z předního do zadního traktu (levé dvoukřídlé s kuželkovými závěsy, pravé jednokřídlé s krabicovým zámkem). Márnice je zděná z režného pískovcového zdiva, doplněného ve štítech cihlami. Okenní otvory v jižním průčelí mají štěrbinový tvar. Přilehlá kůlna má severní cihlovou stěnu a jižní bedněnou stěnu s podezdívkou. Z přízemí špitálu je veden vstup do kůlny, v severní stěně je průchod do areálu Božího hrobu.