Dvoukřídlá třípatrová budova stojí na obdélné nárožní parcele (cca 20 x 40 m) ve středu Městské památkové rezervace Kolín - její kratší strana směřuje do hlavního náměstí, delší do Kutnohorské ulice, v minulosti jedné z hlavních tepen procházejících městem. Funkčně i pohledově exponované místo bylo s největší pravděpodobností zastavěno po celou dobu existence města. Kvůli stavbě spořitelny byl roku 1924 zbořen historický dům U Modré hvězdy. Budova je dvoukřídlá na půdorysu tvaru písmene L, přiléhající na SZ a JZ k uličním čarám a vytvářející dvůr směrem do nitra bloku na SV. Do nezastavěné části parcely v úrovni suterénu, přízemí a prvního patra zasahuje dvorní křídlo budovy, jehož plochá střecha slouží jako terasa přístupná z druhého patra. Objem stavby je rozčleněn do jednoho podzemního a čtyř nadzemních podlaží, přičemž to nejvyšší je vestavěno do podkroví sedlové střechy. Celkově se stavba tyčí 22 až 23 m nad okolní terén. Při pohledu z nároží se jedná o hranolovou hmotu navazující výškově na sousední objekty, s trojúhelnými štíty ve středu hlavního průčelí a na krajích bočního průčelí, se sedlovými střechami nad jednotlivými křídly a výrazným horizontálním i vertikálním členěním fasády, opatřené nátěrem bílé a světlehnědé barvy. Budova byla navržena z cihlového nosného zdiva a betonových stropních konstrukcí, s dřevěným krovem a prejzovou střešní krytinou (dnes plochá drážková keramická krytina). Základové zdivo je z lomového kamene, zdi suterénních místností ze zdiva smíšeného. Současná barevnost fasády je založena na kontrastu bílé a světle hnědé omítky. Hnědý je sokl, pilíře, sloupy, šambrány oken v přízemí a prvním patře, dekorativní dílce kolem oken druhého patra, římsy a konzoly. Zbylé plochy zůstávají bílé. Plochy v úrovni přízemí a vystupující prvky fasády byly původně vypracovány do podoby umělého kamene omítkou s přidanou kamennou a cihlovou drtí. Na základě archivních pramenů měla mít omítka strukturu umělého kamene v několika barevných odstínech (přičemž přesná barevnost není uvedena). Ze zachovaného Freiwaldova dopisu vyplývá alespoň zbarvení omítky štítů a ploch prvního patra. Měla být dle jeho pokynů bílá a hrubozrnná, s přidanou karrarskou drtí. Celkové barevné řešení fasády tedy nejspíš odpovídalo akvarelu Jindřicha Freiwalda z roku 1924 (v příloze). Důležitým materiálem, který podstatně dotvářel charakter stavby, byl pískovec, použitý nejen na tvorbu sousoší, ale také všech pilířů, sloupů a soklů. Dveře a okna v přízemí jsou provedena v tmavě mořeném dřevě, v ostatních patrech jsou bílá, což odpovídá původnímu stavu. Hlavní fasádě o třech okenních osách dominuje rizalit střední osy. V přízemí rizalit zakládají dvě čtveřice kanelovaných pilířů po stranách hlavního portálu, které podpírají balkon v prvním patře a dvě sousoší po jeho stranách (Polní práce a Spořivost). Každé sousoší tvoří tři postavy - žena, muž a dítě - v sevřené kompozici. Za každou ze skulptur probíhá do výše druhého patra dvojice polygonálních tříčtvrtečních sloupů. Ve druhém patře je mezi sloupy zapuštěna lodžie se třemi kruhovými otvory v zábradlí. Hlavní římsu nesou široké, svisle rýhované konzoly v šířce sloupů. Rizalit je završen štítem ve tvaru rovnostranného trojúhelníka s kulatým okénkem uprostřed, který kolmo vystupuje ze sedlové střechy. Nízká podezdívka štítu, do které jsou dnes vsazena tři svislá okénka, byla původně ozdobena obdélníkem, komponovaným ze svislých, horizontálních a lomených linií. Přízemí postranních okenních os hlavního průčelí je osazeno velkými, půlkruhově završenými okny, která měkce lemují široké hladké šambrány. Vysoká obdélná okna prvního patra mají šambrány zvýrazněné po stranách zalomením. Mezi okny druhého patra jsou umístěny plastické dekorativní dílce z matně glazované keramiky barvy starého bronzu, dnes pokryté omítkou. Okna a dílce tvoří souvislý pás, jeden z charakteristických rysů celé budovy. V úrovni střechy jsou postranní osy budovy zakončeny nízkými trojdílnými vikýři, které nahradily původní půlkruhové vikýřky. Jednotlivá patra jsou oddělena římsami na konzolách. Boční fasádu vymezují po stranách dva jednoosé rizality se štíty s dekorativní aplikací pod středovým kulatým okénkem a čtvrtkruhově zalomenými římsami. V přízemí pravého rizalitu je umístěn vedlejší vchod. Prostor o šesti okenních osách mezi nimi je výrazně vertikálně členěn - v přízemí pilíři s okosenými rohy, v prvním a druhém patře vysokým řádem polygonálních polosloupů. Boční fasádu člení podobné prvky jako fasádu hlavní, včetně výrazných říms se zubořezem, konzol a oken zvýrazněných šambránami či zalamováním. Podkroví do ulice bylo původně otevřeno čtyřmi půlkruhovými vikýřky. Dnes je zde průběžný vikýř o sedmi oknech. Dvorní fasáda je bez výraznějšího členění. Člení ji pouze okenní otvory všech do dvora obrácených místností, včetně prostorů schodišť a sociálních zařízení. Obě schodiště (hlavní i vedlejší) jsou okny obrácená do dvora a funkčně navazují na vchody do budovy.