Administrativní budova je postavená na jihovýchodním okraji průmyslového areálu Spolchemie a sousedí se starší správní budovou podniku, se kterou je propojená pomocí dvoupatrového krčku. Budova je konstrukčně řešena jako desetipodlažní železobetonový vyzdívaný skelet, který je z vnějšku obložený ostře pálenou hnědofialovou lícovou cihlou (údajně s příměsí kovových pilin) tzv. eisenklinker, a který na jižní straně doplňuje světle omítaný sloupový portikus. Architektonický výraz budovy se nese v duchu německého expresionismu a v detailu navazuje na neogotický styl původního sídla firmy, se kterým byl na východní straně propojen úzkým krčkem. Typickým příkladem stylového přizpůsobení jsou vybočená nároží stavby, která navozující dojem gotických opěráků. Vnější fasády jsou členěné pásy převýšených okenních os, které jsou doplněné jednoduchými průběžnými podokenními a nadokenními římsami, pouze římsa pod okny 2. NP je profilovaná do tvaru zubořezu. Jednotlivá okna jsou od sebe oddělena zděnými sloupky a jsou tvořena zdvojenými čtyřkřídlými okenními rámy. Hlavní jižní průčelí člení 25 okenních os, hlavní vstup do budovy je zasazený centrálně situovaném monumentálním portálu a po stranách je doplněný dvěma vysokými okenními osami. Dvoukřídlé vstupní dveře i okna jsou zvýrazněná jednoduchou římsou a pouze ve skladbě kamenných dílů jsou naznačené hlavní klenáky nad okny a dveřmi. Hluboký sloupový portikus zabírá šíři šesti okenních os a je podobně jako ostění hlavního vstupu provedený ze světlého pískovce. Sloupovou předsíň tvoří osm čtyřbokých sloupů, které nesou hladké kladí hlavní římsy. Horní terasa chráněná jednoduchým kovaným zábradlím je přístupná centrální osou z 2. NP. Hlavní průčelí je nad terasovou střechou portiku doplněno šesti abstraktními plastikami od berlínského sochaře Hugo Lederera, které jsou umístěné na krakorcích mezi středovými okny ve 3. NP. Sochy personifikují Chemii, Vědu, Muže s pochodní, Ženu s rohem hojnosti, Obchod a Práci, tedy hodnoty stojící za úspěšným rozmachem podniku. Severní průčelí je po celé výšce rozděleno mělkým tříosým rizalitem schodišťových os na dvě jedenáctiosé části. Schodišťová okna jsou prosklená abstraktní geometrickou vitráží složenou z různě širokých horizontálních pásů čirého, mléčného a žlutého skla. Přízemí budovy je na této straně doplněné novodobým vstupem, který je umístěný mimo osu budovy po pravé straně schodiště (10. a 11. osa zprava). Boční průčelí budovy jsou pětiosá, členěná shodně s jižní a severní fasádou. Západní průčelí je doplněno menším balkónem, který je přístupný z kanceláře generálního ředitele ve 3. NP, a ze kterého lze přehlédnou celý areál chemičky. Správní budova má pultovou střechou vyspádovanou k severnímu průčelí, která je z ostatních stran krytá nízkou atikou. Dešťová voda je svedená pomocí odtokových kanálů do okapů po stranách nárožních opěráků a středového rizalitu a končí v Klíšském potoku, který protéká pod základy stavby. Vnitřní dispozici stavby tvoří podélný trojtrakt, ve kterém jsou kancelářské prostory rozvržené podél centrální chodby. Uprostřed dispozice je při zadním průčelí situováno hlavní schodiště a druhé únikové schodiště se nachází v severovýchodním nároží. Další komunikační spojnici mezi jednotlivými patry tvoří dodnes funkční oběžný výtah – páternoster a osobo-nákladní výtah, které přiléhají z východní strany k centrálnímu schodišti. Původní funkční rozvržení budovy zůstalo zachováno v téměř nezměněné podobě, ve 3. NP najdeme reprezentativní prostory s kanceláří generálního ředitele, jednacím sálem a v době výstavby zde byla i telefonní ústředna s dvěma přímými linkami. Kanceláře firemních ředitelů se nacházely ve 2. a 4. NP a ve vyšších patrech měli kanceláře řadoví zaměstnanci, zatímco v suterénu byl umístěn firemní trezor, kotelna a strojovna výtahu. Desáté nadzemní poschodí bylo uzpůsobeno pro potřeby podnikového archivu a odborné knihovny, podlahy byly specielně vyztuženy a interiér byl vybaven archivními skříněmi, kartotékami, knihovnami a dalším nábytkem, který je dodnes plně funkční. Chodby ve všech patrech jsou doplněny vestavěnými skříněmi z tmavého lakovaného dřeva. Reprezentativní prostory jako byl vstupní vestibul nebo ředitelské kanceláře doznaly různých změn, zachováno však zůstalo původní obložení nosných sloupů z leštěné žuly, kovové kryty radiátorů, dýhované segmentové dveře do jednacího sálu a bývalé telefonní ústředny. V autentickém stavu se nacházejí také obě schodiště, která mají samonosnou konstrukci. Jednoduché plátované kovové zábradlí hlavního schodiště je šedě natřeno a v přízemí doplněno koncovkami ve tvaru šnekovitých kruhových výsečí. Směrem do vyšších pater se výška schodišťového zábradlí zvyšuje a je možné je rozebrat. Toho se využívalo zejména při dopravě rozměrnějšího kancelářského vybavení, které se vytahovalo do jednotlivých podlaží pomocí kladky, která se dodnes nachází nad schodišťovou halou.