Provozní budova JČE je modernistickou stavbou ze třicátých let 20. století, jejím autorem byl architekt Karel Chochola. V současnosti šesti podlažní stavba stojí na obdélném půdorysu na jižní frontě Lannovy ulice, zastřešena je sedlově se hřebenem orientovaným okapově. Průčelí do ulice je puristicky očištěno od dekorativních detailů, fasáda je členěna jednoduchými liniemi pásů a rytmicky řazených okenních otvorů. Okrajové části průčelí jsou rámovány vertikálními pásy režného zdiva, čtyři podlaží jsou zakončena hmotnou podstřešní římsou. Přízemí je mírně vystouplé do ulice, prosklené plochy výloh jsou členěny do sedmi os, které jsou mezi sebou odděleny pilíři obloženými umělým kamenem. Centrální osu zabírá široký vstup do domu, druhá a šestá osa tvoří vstup do prodejen po stranách hlavního vstupu. Zbytek tvoří výlohy prodejen. Široký horní pás nad výlohami a vstupy je doplněn širokým balkonem, který je přístupný z patra, balkon se do ulice obrací třemi poli kovového zábradlí. Trojice pater nad parterem přízemí je hladce omítaná, vertikálně členěná do sedmi okenních os, mezi kterými se nachází dvakrát odstupňované pásy. Okna tvoří pevný pravidelný rastr, okenní výplně jsou vyměněné plastové s členěním podle původních oken. Okna jsou vertikálně členěná do čtyř pásů, krajní pásy jsou v polovině výšky rozdělena na dvě části. Okna mají šest tabulek zasklení. Výjimkou je centrální otvor v patře, který slouží jako vstup na balkon do Lannovy ulice, střední dvě tabule jsou protaženy na výšku podlahy, nad dveřmi na balkon je jedna obdélná tabule nadsvětlíku. V devadesátých letech došlo k adaptaci podkrovní části, střecha byla využita na dvě nová podlaží, která se do ulice projevují pěti oplechovanými vikýři s půlkruhovým zakončením v nižším podlaží. Vikýře jsou doplněny výkyvnými střešními okny, šestnácti v nižším podkrovním podlaží a jednadvaceti v nejvyšším šestém podlaží. Do dvora vybíhá schodišťový rizalit, který je částečně zakryt přístavbou z roku 2009. Přístavba zabírá celou plochu dvorní části parcely, plochá střecha má vegetační úpravu. Dvorní fasáda je vertikálně členěna do patnácti os. Schodišťový rizalit je asymetricky umístěn do sedmé a osmé osy. Rizalit je na nárožích armován vertikálními pásy režného zdiva, schodiště je prosvětleno rozměrnými vysokými obdélnými okny industriálního charakteru, jejichž uspořádání ve zdivu tvoří kříž (částečně zakrytý v přízemí přístavbou). Okna jsou tvořena dvanácti tabulkami zasklení. Vlivem adaptace podkroví je na horní plochu rizalitu nasazena nástavba půlkruhového zakončení s plechovou krytinou. Hladce omítaná plocha průčelí je rytmicky členěna ve třech viditelných podlažích původního řešení, nad nimi je ustoupené nižší podlaží podkroví z devadesátých let 20. století. Zmíněné podkrovní podlaží dodržuje osové členění původní fasády, druhá a třináctá osa zleva je zaslepena zdivem. Nižší podkrovní podlaží je zastřešeno pultovou střechou nízkého sklonu, která je kryta měděnou plechovou krytinou. Zbylá část střechy z původního sedlového řešení je opatřena cembritovými šablonami, po stranách nové střechy rizalitu se nachází celkem čtyři střešní okna.