Střední průmyslová škola (původně Zemská průmyslová škola) je situovaná v městské čtvrti Hlouška, severovýchodně od historického jádra Kutné Hory, těsně za hranicemi městské památkové rezervace. Rozměrná stavba výrazně členitého půdorysu sestává ze dvou stylově podobných a navzájem průchozích celků – budovy dílen a hlavní budovy školy, s navazující vilou ředitele. Nejprve byla na severozápadní straně (nyní v zadní části areálu) postavena přízemní budova dílen na půdorysu kříže se zalomenými příčnými rameny. Teprve posléze ve druhé stavební fázi vznikla dvě hlavní dvoupatrová křídla školy (s učebnami a kabinety) na členitém půdorysu připomínající písmeno L, zakončená v nároží Masarykovy a Školní ulice patrovou vilou ředitele. Reprezentativní vstupní část školy je ve spojitosti s parkovou úpravou (Riegrovy sady) v odstupu od linie Masarykovy ulice. Dílny jsou železobetonové konstrukce s cihelným zdivem, kryté sedlovými a rovnými střechami, s plechovou krytinou a se světlíky. Neomítnutý sokl je vyzděn z kamenného zdiva, zbylá stavba je opatřená omítkou. Tektonicky členitou budovu v industriálním modernistickém slohu charakterizují velké prosklené plochy, předstupující a vpadlé pravoúhlé úseky zdiva a meziokenní pilíře. Důraz je položen na průčelích, zakončených trojúhelnými štíty, uprostřed s kruhovým okenním otvorem. Po straně jihozápadní štítové stěny vynikají ve vpadlém poli tři okenní otvory půlkruhového tvaru, které se opakují také v průčelích hlavní školní budovy. Zděnou a omítnutou školní budovu s vilou ředitele, s početným využitím železobetonových prvků, kryjí valbové střechy s glazovanými prejzy, místy se projevují trojúhelně zakončené prosklené světlíky (v hlavní školní budově i v zastřešení vily ředitele). V architektonickém ztvárnění s bohatým aparátem pravoúhle zalomených říms, lizén a trnoží vyniká v úrovni hlavního vstupu hranolová věž se stupňovitým završením, dekorovaná plastikami dětí v životní velikosti od akad. sochaře Jaromíra Máry a státním znakem. Věž sloužila jako rezervoár na vodu, která se čerpala ze studny na vnitřním nádvoří a s následným rozvodným systémem (dodnes dochováno, není však funkční). Hlavním výrazovým prostředkem jsou početné okenní otvory či soustavy oken rozmanitých tvarů a velikostí (obdélných, kruhových, půlkruhových, čtvrtkruhových). Okna jsou téměř v celé budově původní (dřevěné okenní výplně). V budově dílen stojí za zmínku především hala se světlíkem a dubová špalíková dlažba. Dochován je zde soubor původních kovových oken (vnější původní, vnitřní dodatečná) a dřevěných a prosklených dveří. V prostoru haly se dochoval původní jeřáb a čtyři historické stroje z meziválečného období. Interiér hlavní budovy je z velké části dochován v původním stavu. Působivé jsou především komunikační prostory, s litou terazzovou podlahou a s hlavním reprezentativním kamenným schodištěm s hranolovými pilíři a kovovým horizontálním zábradlím, se čtvercovým rastrem stropů a uceleným souborem původních dveří v zárubních. Za pozornost stojí i boční schodiště s geometrickým kovovým zábradlím podobného charakteru jako při hlavním schodišti. Na terase při věži je součástí kovového zábradlí (novodobě zvýšeného) působivý geometrický prvek, sloužící jako vlajkový stožár při hlavním průčelí. Součástí výzdoby komunikačních prostor je fontána s alegorickou sochou chlapce čerpajícího vodu z pramene poznání, původně s vodním systémem řešeným samospádem. V prostorách školy se střídají především dva typy dveřních otvorů. Jeden typ zastupují dvoukřídlé výplňové dveře o čtyřech obdélných polích, s vepsaným motivem písmene S (v druhém křídle se zrcadlově obráceným písmenem S) a zárubní s lištou, s horní vyvýšenou částí. Druhý typ představují shodně provedené dveře, ale osazené v zárubni s širokými zalomenými křídly a s obdélnými lištovými rámci. V hlavní budově jsou i další původní typy dveří, například rozměrné čtyřkřídlé prosklené dveře s proskleným světlíkem. Z učeben vyniká učebna chemie v posledním podlaží, se zaobleným proskleným zastropením (strop tvoří železobetonová pole, vyplněná menšími čtvercovými strukturovanými skly). Jednotlivé učebny mají parketové podlahy, se zachovaným zvýšeným stupněm pro učitele. Za pozornost stojí prostor ředitelny, s parketovou podlahou, dřevěným obkladem stěn, dřevěnými dvoukřídlými dveřmi (s koženkou z vnější strany a původním kováním), rastrovým stropem s osmi zavěšenými svítidly (kulatá z mléčného skla, zavěšená na mosazné noze s čtvercovou základnou, průměr cca 30 cm) a s původním reprezentativnějším školním mobiliářem (pracovním stolem, knihovnou a vertikální skříňkou). Původní svítidla se kromě ředitelny dochovala i na jiných místech v budově. V severovýchodním křídle hlavní školní budovy je bývalá aula, dnes využívaná jako tělocvična. Cenný je zde rastrový strop s reliéfními čtvercovými poli (svítidla stropu a stěn se na místě nedochovala). Pozůstatkem vyvýšeného pódia s jevištěm je dřevěný rámec s ozdobnými válcovými konzolkami v pravidelném rozestupu. Křídlo s bývalou aulou zakončuje vila ředitele, jejíž interiér, zčásti pozměněný renovací v druhé polovině 20. století (například v hlavní schodišťové hale se světlíkem), stále uchovává řadu původních prvků a detailů. Ve vile vyniká prostor schodiště se shodně řešeným kovovým zábradlím jako u bočního schodiště ve školní budově, rozměrná, výrazně členitá dvojitá okna a soubor původních dveří s motivy písmene S a se specifickým původním kováním. Některé místnosti v přízemí a v patře mají zachovanou původní parketovou podlahu. V patře stojí za pozornost rastrový strop (dnes dělen do dvou místností), analogický se stropy v hlavní školní budově.