Archeologicky zkoumaná část raně středověkého pohřebiště se nachází na ploše 68 ´ 26 m S a SV od kostela sv. Martina. Základy středověkých staveb byly zjištěny v J části pohřebiště mezi kostelem a barokní farou. Pohřebiště i pozůstatky kurie byly po výzkumu opět zasypány a nad povrchem terénu se nijak neprojevují. K objevu raně středověkého pohřebiště došlo v roce 1963, kdy bylo při skrývce na farské zahradě zničeno množství kostrových hrobů. Na lokalitě následně proběhl v letech 1963 – 68 záchranný a posléze systematický archeologický výzkum, při němž byla prozkoumána větší část kostrového pohřebiště z 12. století a několik objektů johanitské kurie z poloviny 13. století. Hroby byly uspořádány do 26 – 28 řad a pohřbení do nich byly převážně ukládáni v natažené poloze na zádech s hlavou orientovanou k západu. Některé hroby měly kamenné obložení nebo byly kryty kamennými náhrobními deskami. Těch bylo nalezeno celkem 48 a část z nich byla označena rytími značkami s motivem kříže, střely či luku se šípem. Nalezeny byly též hroby s protivampyrickými opatřeními (svázání nebo zatížení mrtvého kameny, úmyslné porušení kostry), které se soustředily do JZ části pohřebiště. Na pohřebišti byl získán početný soubor nálezů, k nimž patří zejména denáry Soběslava I. a Vladislava II., bronzové či stříbrné esovité záušnice, prsteny a skleněné perly. Při archeologických výzkumech v letech 1963 – 68, 1995 a 1999 získány pozůstatky 729 pohřbených jedinců, celkový počet hrobů je odhadován na více něž tisíc.V J části zkoumané plochy se podařilo odkrýt základy tří zděných objektů, které byly součástí středověké johanitské kurie. Čtvercová stavba odkrytá na S straně sýpky (objekty 0-1) byla interpretována jako vlastní sídlo kurie. Patrně věžovitá budova měla dřevěnou střešní konstrukci a byla spojena lávkou se sousedním kostelem sv. Martina. Druhý objekt 0-2 měl rozměry 6,7 × 4,2 m a byl přístupný nízkým klenutým vchodem, v mladší stavební fázi byl příčkou rozdělen do dvou místnosti. Nálezy keramiky, mezi nimiž se vyskytly zlomky středověké aquamanile, datují jeho vznik do 14. století. Poslední trojprostorová stavba 0-4 zjištěná ve V části zkoumané plochy měla rozměry 6,5 × 3,4 m a zanikl v 15. století patrně požárem.