Malby v presbytáři i lodi kostela dochovány po odkryvu již jako fragmentární, narušené průrazy oken, dveří, pekováním a novými nátěry. Místy je kresba i modelace značně setřená. V lodi čitelnost a také prezentaci maleb komplikuje problematický výsledek zásahu restaurování, který bez koncepce prezentuje všechny dochované vrstvy najednou, díky čemuž je na stěnách vytvořen různorodý a pestrobarevný konglomerát mnohdy nesouvisejících barevných ploch a tvarů prostupujících z různých vrstev maleb. Středověké nástěnné malby se v interiéru kostela dochovaly ze dvou časových vrstev, které byly v novověku překryty renesanční a poté i barokní výmalbou celého kostela, další pak ve 20. století. Nejstarší malby se dochovaly v presbytáři kostela, který pochází z 1. pol. 13. st. Vznikly dle stylového charakteru nejspíše až koncem 13. st. či kolem roku 1300, a nachází se na všech stěnách a klenbě presbytáře. Lze je charakterizovat jako lineární malby doplněné v plochách lehkou modelací, která je dnes téměř všude setřena. Na stěnách se nachází světecké postavy a výjevy umístěné jednotlivě mezi ornamentálně zdobené sloupky arkád. Světce již není možno identifikovat, nejedná se však o tematicky úzce vymezený cyklus. Nachází se zde postava s královskou korunou, andělé s nápisovými páskami, výjev kněze slavícího mši. Na klenbě se ve východní části, pohledové směrem z lodi, nachází malba Krista mezi dvěma postavami. Ta byla někdy ve 14. st. přetřena slabým vápenným nátěrem, a byl zde opět namalován Kristus soudce posledního soudu se dvěma troubícími anděly na hvězdném nebeském pozadí, které se uplatnilo také na ostatních výsečích klenby u nedochovaných vyobrazení. Čitelnost obou vrstev je velmi nejasná, protože obě vrstvy se dnes prolínají. V lodi kostela se dochovaly fragmenty rozsáhlé výmalby provedené někdy na konci 15. st. Patrně šlo o komplexní výzdobou interiéru světeckými a novozákonními cykly a jednotlivými světci, dochovaly se z ní však jen části na severní a jižní stěně. Na východní části severní stěny se nad dveřmi a směrem k východní stěně nachází neidentifikovatelný světecký cyklus maleb člen do série čtvercových polí ve dvou řadách, který obsahoval původně deset výjevů, z nichž se dochovalo pouze osm, z toho však některé již zcela nečitelné. Nalevo od světeckého cyklu se nacházel pašijový cyklus, členěný stejným způsobem do čtverců uspořádaných do dvou řad po čtyřech čtvercích ohraničených červenohnědou barvou. Protože cyklus byl téměř zničen proražením okna a dodnes je zčásti zakryt dvěma vrstvami mladších figurálních a dekorativních maleb, lze z něj dnes identifikovat pouze výjev Bičování (poslední čtverec v horní řadě) a Korunování Krista trním (první čtverec ve spodní řadě). Na protější jižní stěně se u rohu s východní stěnou nachází v horní části výjev Ukřižovaného Krista mezi Pannou Marií a sv. Janem komponovaný do čtverce ohraničeném hnědočervenou barvou. Stejnou barvou je namalováno také dekorativní ohraničení dnes zazděného gotického okna dále napravo. Dále následoval výjev monumentálního sv. Kryštofa nesoucího žehnajícího Ježíška, který je kromě oblasto hlavy celý překryt mladší vrstvou výmalby. Během restaurování bylo odkryto také zazděné okýnko z nejstarší fáze stavby, kterou však malby z konce 15. st. ještě respektují, a doplňují jeho malované iluzivní spárování kvádrů o dekorativní kraby nad záklenkem.