Areál kolejí pro ubytování studentů Univerzity Karlovy leží na rozhraní pražských čtvrtí Břevnova a Petřin a je tvořen dvěma částečně oddělenými soubory objektů: 1.) objekty čp. 1925-1928 při ul. Ankarská a Zvoníčkova a 2.) objekty čp. 1929-1934 při ul. Na Větrníku. Soubory přirozeně odděluje areál historického větrného mlýna Větrník se zahradou, hřbitov Břevnov a rozlehlá zahrada Břevnovského kláštera. První soubor je situován více na jihozápad při ul. Ankarská, další naopak je situován na severozápad při ul. Na Větrníku. Areál nesl původně jednotný název kolej Větrník, ale již tehdy se rozlišovaly jeho dvě části dle popsané situace: Větrník Jih (dn. kolej Hvězda, zahrnující soubor objektů čp. 1925-1928) a Větrník Sever (dn. kolej Na Větrníku, hovorově též Větrník, zahrnující objekty dalšího souboru objektů čp. 1929-1934). Ke kolejím byl později dostavěn solitérní objekt menzy, situovaný při křižovatce ulic Ankarská, Na Větrníku a Dusíkova (čp. 2034), který se však dnes nevyužívá a uvažuje se o jeho demolici. V 80. letech byla ke koleji Hvězda (Větrník Jih) přistavěna další ubytovací křídla. Návrh koleje vyprojektoval a realizoval na zakázku Ředitelství školské výstavby v letech 1963-1967 kolektiv Pražského projektového ústavu vedený architektem Vladimírem Hladíkem (1915-1981), mimo jiné spoluautorem stylisticky podobné budovy Fakulty strojní a Fakulty elektrotechnické v Praze-Dejvicích. Koleje byly v roce 2010 navrženy na zapsání do seznamu kulturních památek. Území areálu je obklopeno přibližně stejně starým sídlištěm Petřiny a areálem historického větrného mlýna Větrník (západ), vilovou čtvrtí (sever), rozlehlou zahradou Břevnovského kláštera, hřbitovem a menším lesíkem (východ), volně navazující na zahradu větrného mlýna, čímž jsou obě dnešní koleje přirozeně oddělené, a areál sportovních zařízení (plochodrážní stadion Markéta a Kotlářka Praha, jih a jihovýchod). Kolej Na Větrníku (Větrník Sever) je stavebně o něco starší než kolej Hvězda (Větrník Jih). Kolej Na Větrníku (Větrník Sever) je tvořena třemi samostatnými stavebními celky. První (čp. 1929-1932) je největší a je tvořen dvěma pětipodlažními ubytovacími budovami s polosuterénem, které jsou půdorysně zalomené a svírají úhel 160°, což se jeví jako jeden z nejvýraznějších architektonických znaků areálu. Ubytovací budovy jsou propojeny kolmo situovaným jednopodlažním objektem pravidelného obdélníkového půdorysu, další dvoupodlažní křídlo, reagující na uliční čáru ul. Na Větrníku, se přimyká k nároží severněji situované ubytovací budovy. V těchto nízkých objemech je situován vstup s vrátnicí a vestibulem a další zázemí jako např. kanceláře, společenské prostory, hostinské pokoje, sklady, ad. V místě půdorysného zalomení ubytovacích budov byl umístěn půdorysně ustupující, ale o jedno podlaží vyšší objem, vlastně krček, který domy symetricky rozděluje na dvě křídla (zde byly jakési denní místnosti s lodžiemi). Ve spodní části objemu jsou připojeny také objemy výměníkových stanic. Jednotlivá křídla jsou uspořádána na chodbovém principu: po obou stranách centrální chodby jsou symetricky umístěny jednotlivé dvojlůžkové pokoje. Prostory hygienického zařízení a kuchyní jsou umístěny v krajích obou křídel, kde jsou také přístupová schodiště. Další dva menší celky (čp. 1933 a 1934) jsou vzájemně totožné a jsou tvořeny dvěma krátkými čtyřpodlažními ubytovacími budovami obdélného půdorysu (stavebně odpovídající jednomu křídlu výše uvedených půdorysně lomených budov), které jsou propojeny vstupným dvoupodlažním křídlem též obdélného půdorysu s technickým zázemím. Tvoří tak kompoziční celek ve tvaru U, jehož pomyslné atrium se otevírá na jih do zahrady. Kolej Hvězda je tvořena třemi obdobnými vzájemně propojenými pětipodlažními ubytovacími budovami se zalomeným půdorysem. Spojovací objekty a další křídla jsou zde také jednopodlažní či dvoupodlažní. Z nich jsou přístupna krčky další tři, stavebně mladší a architektonicky odlišná ubytovací křídla, dostavěna až v 80. letech 20. století na obdélném půdorysu blížícímu se čtverci. Soubor je tak o něco rozsáhlejší a ve výsledku se vyznačuje se odlišným prostorovým a kompozičním uspořádáním. Původní fasády ubytovacích budov byly v místě pokojů plasticky i barevně členěny pravidelným rastrem, řešení, které se z větší části zachovalo i po postupné obnově objektu (zateplení fasád a výměně oken). Základní rastr je tvořen vlastním skeletovým konstrukčním systémem, přičemž v polích mezi jednotlivými sloupy jsou vložena sdružená (pásová) okna vždy pro dvě ubytovací jednotky (na celou šířku pokojů) s barevně pojednanými plochami parapetů na šachovnicovém principu: tmavě modrá a šedá (Na Větrníku), terakotová a šedá (Hvězda). V místech hygienických zařízení a dalšího vybavení jsou fasády ploché a jednobarevné (šedobílá) a jsou členěny okny běžných formátů, příp. francouzskými (s velmi nízkým parapetem) nebo malými okénky s vysokým parapetem. Krčky jsou ze strany výměníkových stanic členěny pásovými okny a lodžiemi. Fasády jednopodlažních vstupních křídel jsou také vertikálně členěny sloupovým systémem v menší osové vzdálenosti a v polích se objevují okna francouzská (s velmi nízkým parapetem) nebo okna s běžným parapetem. Obdobné řešení lze vidět i u dvoupodlažních vstupních křídel, kde sloupy probíhají přes obě podlaží a parapety oken jsou opět barevně pojednány (modrá). U objektů čp. 1933 a 1934 byla barevnost při obnově pozměněna. Hlavní vstupy jsou kryty elegantními markýzami na konzolách tvarovaných podle tvaru kruhové výseče a volně přecházejících v zábradlí schodiště. Sokly (polosuterény) a objemy výměníkových stanic jsou kryty obkladem z lícových pásků. Mladší ubytovací křídla z 80. let mají architektonické řešení typické pro panelovou bytovou výstavbu. Na jedné straně fasádu rytmují okna s parapetem stejných formátů, na druhé souvislý systém lodžií se sklenými zábradlími.