Projekt telekomunikační budovy byl vypracován v roce 1975 Spojprojektem Praha a jeho autory byli architekti Jindřich Malátek, Jiří Eisenreich a Václav Aulický. Výrazně technicistní stavba nezapře svou podobnost s obdobně koncipovanou, bohužel již zaniklou telekomunikační budovou v Praze Dejvicích. Jak v této souvislosti podotýká Václav Aulický: „Já to jako high-tech cítil. Šlo mi o to, aby technologické konstrukční prvky byly jedním ze základních výrazů architektonického konceptu.“ Původně měla být stavba pojata obdobně, jako v případě telekomunikačních budov v Kralupech, České Lípě, Slaném či Praze - Bílé Hoře. Nakonec však byl projekt upraven do stávající podoby. Čtyřpodlažní budova se skládá, jak bylo obvyklé, z technologické a technicko-administrativní části. Konstrukčně je řešena jako montovaný železobetonový skelet MS 71. Obvodový plášť je v 1 NP tvořen stropními panely MS 71 a 2 až 4 podlaží je pojednáno boletickými panely OD-001. V menší technicko-administrativní partii jsou umístěny kanceláře administrativy a techniků. Zde je, stejně jako u zaniklé dejvické ústředny, předsazena hliníková fasáda kdy mezera sloužila jako klimatizace, jež v létě štěrbinami odváděla horký vzduch, v zimě pak celou budovu vzduchová vrstva izolovala. Charakteristickým rysem objektu jsou hluboké, osmiboké technicistní hliníkové šambrány. Před jižní a severní průčelí jsou vysunuty přiznané roury vzduchotechniky. Dominantou technologické části je pak symetricky umístěná vzduchotechnika. Osud mladoboleslavského telekomu a celého pozoruhodného souboru telekomunikačních budov Spojprojektu je dnes s ohledem na jeho technologickou zastaralost značně nejistý. Jak podotýká Václav Aulický „Hlavní těleso byly technologické sály. Ironie je, že to, co bylo plné stojanů velkých jako šatní skříně, je dnes malá bedýnka velikosti pračky.“ V předpolí objektu je pak situována netradiční plastika Duhy od zatím neidentifikovaného autora.