Budova sokolovny ve svažitém terénu na dominantním, zdaleka viditelném místě v centru dlouhé údolní lánové vsi, vznikla na pozemku v sousedství evangelického kostela, se dvěma navazujícími cvičebními plochami. Sevřená kompaktní hmota budovy je postavena na v zásadě obdélném, účelně rozvrženém půdorysu. Tvoří ji centrální sedlově zastřešená hmota hlavního sálu s jevištěm, která je pohledově skryta za dvoupatrovou průčelní hmotou galerií a předsálí s plochým zastřešením. Tento hlavní koncept je doplněn o nižší hranolový blok šaten a nářaďovny na zadní straně a o asymetricky umístěnou hranolovou hmotu sokolníkova bytu s výborovnou v patře, předstupující před průčelí v levém nároží. Pro autorův styl v tomto období (použitý již na stavbách v České i Moravské Třebové) je charakteristická materiálová skladba, kombinující režné červené cihelné zdivo s bílými vodorovnými linkami hladce omítaných překladů a říms. Okenní otvory jsou na průčelí propojeny pomocí těchto říms do dvou dominantních pásů, dělených uprostřed výšky; v nejvyšším podlaží průčelí zakončuje trojice obdélných průhledů na terasu. Vstupní partie v přízemí má formu skeletu s prosklenými geometricky členěnými stěnami s vloženými dvoukřídlými dveřmi, chráněnými opět vodorovným prvkem betonové markýzy. Okna příslušenství za sálem, vedoucí na cestu do svahu, jsou zvenčí opatřena předsazenou prosklenou konstrukcí, propojující je do jediného pásového útvaru. Na schodištích jsou okna naopak jsou sdružená do svislých pásů. Podnož budovy, stejně jako terasa před budovou a oblouková opěrná zeď jsou vyzděny z opukových kvádrů (místně dostupný materiál). S touto úpravou je záměrně v kontrastu funkčně odlišný přístavek bytu a výborovny se střešní terasou, který je pojednán režnou cementovou omítkou. Okna svým členěním a zejména přetnutím v polovině výšky parafrázují motiv hlavní budovy, také členění zábradlí balkonu trojicí obdélných otvorů je zdrobnělou variantou průčelní terasy. Oživením trojosé stěny v 1. patře je drobný krychlový výstupek balkonu. Interiér je dosud z větší části zachován v poměrně autentické podobě. Vzhledem k zaříznutí do svahu je přístup umístěn vlastně v suterénu. Proti vstupům do vestibulu je umístěna šatna s vydávacími okny, pulty a původními kovovými věšáky. Po bocích původní prosklené příčky s dveřmi vedou vlevo k bytu a jeho zázemí, vpravo naopak na veřejné schodiště do předsálí a na galerii. Hlavním výtvarným motivem pohodlného betonového schodiště jsou dva mohutné centrální válcové pilíře. Podesty doplňuje dekorativní dlažba s černou povrchovou úpravou. Pod schodištěm byla umístěna také kotelna s uhelnou, původní strojní zařízení se nedochovalo. Teprve další podlaží je vlastním přízemím. Předsálí je na obou koncích odděleno opět prosklenými příčkami a do sálu (tělocvičny) se otevírá trojicí rytmicky uspořádaných dveří, členěných mělkými obdélnými kazetami. V patře nad ním je obdobný prostor galerie, původně mezi pilíři otevřené do sálu, druhotně bylo v nedávné době doplněno posuvné zasklení. Ke galerii přiléhá prostor kuchyně – občerstvení pro návštěvníky. Hlavní sál je obdélný, s dřevem obloženým stropem s příčnými nosníky, odpovídajícími stěnovému skeletu. Spodní třetina sálu do výšky hlavních dveří je pojednána dřevěným vodorovným šedobíle natřeným obložením. Šedobílá barevnost je pro celkovou koncepci interiéru určující. Na stěnách sálu ji doplňuje světle okrová, jejíž původnost zatím nebyla ověřena. Vlýsková podlaha tělocvičny je původní, stěnu proti vstupu doplňují žebřiny. K sálu přiléhá zvýšené jeviště, orámované pravoúhlým bíle natřeným portálem. Uprostřed jeho podnože jsou v obložení skrytá dvířka ( jim odpovídá i výřez v podlaze), vedoucí na schodiště do zázemí pod jevištěm. Odtud při slavnostech vybíhali cvičenci do sálu. Před jevištěm je dochován také obdélný prostor orchestřiště, krytý při cvičení podlahovými deskami. Při užití sálu např. pro taneční hodiny sloužil prostor jeviště pro diváky a byl doplněn bezpečnostním zábradlím, pro nějž jsou v zemi upraveny kotvící otvory. Protější stranu sálu prolamuje v polopatře obdélný rámec balkonu, po jehož obou stranách jsou umístěny toalety, přístupné z obvodové chodby. Nářaďovny a šatny jsou čistě utilitárními prostory. Obslužné schodiště je řešeno jako čtyřramenné, betonové, s volným prostorným zrcadlem a subtilním kovovým mřížovým zábradlím. Prostor výborovny je opět řešen účelně, bohatě prosvětlen okny v průčelí. Do podkroví se vstupuje obslužným schodištěm s prostornou horní podestou a navazující bývalou terasou (nyní zastřešenou), za níž je nad hlavním schodištěm dnes již devastovaný prostor doplňkového charakteru. Původní dřevěný krov sálu je zachován, pouze zastropení bylo druhotně konstrukčně zesilováno kvůli průhybu.