Románská věž stojící při severovýchodním nároží kostela sv. Jakuba náležela původně k samostatně stojící románské rotundě s podkovovitou apsidou z 12. století. Zdivo rotundy bylo prokázáno archeologickým průzkumem a jeho otisk je dosud patrný na stále stojící válcové věži z lomového zdiva. Samotná rotunda byla koncem 18. století ze statických důvodů zbořena. Věž je přístupná z východní strany původním přízemním valeně zaklenutým podchodem, nad nímž se nachází segmentově zaklenutý vstup na již neexistující tribunu rotundy. Původní horní podlaží věže je otevřeno čtveřicí sdružených románských okének půlkruhově zaklenutých na střední hranolový pilířek. V baroku přistavěné horní zvonicové patro je cihlové, omítnuté. Prolomeno je segmentově zaklenutými okenními otvory se žaluziovými okenicemi. Věž je zastřešena kuželem s námětky krytým šindelem. Střecha je završena makovicí s dvouramenným křížem. Ve zdivu věže jsou patrné kapsy po trámech a větracích otvory.