Skupina původně pěti, dnes tří věží vápenných pecí stojí při jižním okraji areálu Vojtěšské hutě, v blízkosti rozpadlého vnitropodnikového nádraží hutní vlečky nazývané "Semmering" na hranici kat. úz. Kročehlavy a Kladno. Pece se skládají ze dvou částí - násypné komory a vlastní pece. Několikametrového terénního rozdílu mezi železniční vlečkou a níže položeným areálem železáren bylo využito k zahloubení železobetonových komor zásobníků na surový vápenec. Násypky nálevkového tvaru, v koruně 12 m dlouhé a 10,6 m široké, mají stropy tvořené železobetonovými překlady v podobě roštu, na kterém byly připevněny kolejnice železniční vlečky. Vápenec dovážený po vlečce byl z vagonů se spodním vyprazdňováním sypán přímo do komor. Vápenné pece jsou založeny na společné železobetonové základně. Válcová monolitická podstava každé pece o výšce 8,63 m je tvořena šesti podpěrami, spojených v horní části prstencem. Prstenec, který podstavu přesahuje sloužil jako obslužný ochoz. Stejnému účelu sloužil menší prstenec v polovině podstavy. Na válcovou podstavu nasedá šachtová pec, vyzděná v několika vrstvách: uvnitř zdivo přicházející do styku se žárem je ze šamotových cihel, vnější zdivo je z červených cihel "zvonivek". Technikou zdění je značně odlišná nejmladší pec č. V, která má slabší zdivo a celokovový plášť. Dolní část vlastní pece tvoří několik metrů vysoký válec o stejném průměru jaký má podstava. Na spodní válec nasedá komolý kužel postupně se zmenšujícího průměru až do konečné výšky pece 31,430 m. Zdivo pecí je na řadě míst staženo ocelovými pásy proti rozpínavosti. Vnitřní kuželovitá šachta má dole průměr 6 m, do poloviny celkové výšky šachty sahá vnitřní kužel o průměru 4 m. Vápno se pálilo v prostoru mezi zdivem pece a vnitřním kuželem kychtovým plynem. Vzduch se přiváděl otvory na vnějším plášti pece, umístěnými nad plynovými průduchy. K regulování přívodu plynu a vzduchu i k čištění průdůduchů sloužily četné otvory po obvodu pece. Řada z nich je dosud osazena litinovými dvířky. Přístup k těmto otvorům umožňovalo sedm železných ochozů a několik obslužných plošin v různých výškách, které byly mezi sebou spojeny schodišti a můstky. Každá pec měla svůj výtah umístěný v prostoru mezi pecí a násypkou. Čtyři šachtové vápenné pece stojící v areálu bývalé Vojtěšské huti byly postaveny a postupně uvedeny do provozu v l. 1927 ? 1929. Další nová pec byla z důvodů rozšíření výroby dokončena v r. 1940. Po ukončení produkce surového železa r. 1975 nebylo už potřeba ani přepáleného vápna, proto na přelomu 60. a 70. let byly zbořeny první dvě pece (I. a II.). Koncem 90. let byly ze zbývajících pecí (III., IV. a V.) odstraněny schodiště, mostky, výtahy, kouřovody a veškerá strojní technologie. Předmětem ochrany jsou tři věže šachtových vápenných pecí č. III, IV a V s železobetonovými zásobníky vápence s k nim náležející pozemky.