První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1251, kdy se zde uvádí Wernherus (Vernéř) ze Srdova užívající erbu se znakem střely. Ve 14. století byl Srdov patrně připojen k osadě Dvorec (dnešní Slaník), neboť v roce 1409 se jako majitel srdovských polí uvádí Zikmund ze Dvorce. Poslední zmínka o tvrzi pochází z roku 1427, kdy byl jejím majitelem Žibřid ze Srdova. Tvrziště leží v nadmořské výšce 394 m na trojúhelníkovitém výběžku terasy vyvýšené asi 10 m nad nivou řeky Otavy. Na nechráněné S a V straně byl výběžek od okolního terénu oddělen hlubokým obloukovitě probíhajícím příkopem a patrně též vnějším valem. Příkop o šířce 12 – 15 m je hluboký 2,5 – 3 m, jeho J konec se otvírá do nivy a S konec k řece Otavě. Na vnější straně příkopu starší zprávy zmiňují nízký val, který zde v současné době již není patrný. Vnitřní plocha tvrziště má oválný tvar o rozměrech 60 × 40 m s delší osou ve směru S – J. Povrch jádra je plochý beze stop jakýchkoli objektů a jen mírně se svažuje k Z. Na S a V straně se na vnějším okraji tvrziště nad příkopem nachází nízký lineární val o výšce do 0,5 m, který je zřejmě pozůstatkem vnitřní hradby. Není vyloučeno, že novodobá cesta vstupující do tvrziště v SZ rohu respektuje původní vstup. Ve hmotě domu čp. 79, pro jehož stavbu byla odtěžena J část tvrziště, je zachován zbytek gotické zdi, patrně hradby. V roce 1925 uvádí J. Dyk starší nálezy nádob, kachlů, šípů a nožů z předhusitského období. Ve 30. letech 20. století zde údajně prováděl výkopy archeolog B. Dubský, který ve V části tvrziště odkryl zbytky zdiva. Zatím poslední výzkum zde realizoval v roce 1980 J. Michálek, který položil čtyři archeologické sondy do střední části tvrziště. Z vrstvy ornice získal nálezy keramiky z doby římské a vrcholného středověku. V sondě v S části zkoumané plochy pak byla odkryta kamenná destrukce se zbytky malty. Další nálezy keramiky a jeden architektonický článek byly získány při opakovaných sběrech ve druhé polovině 20. století.