Důl, hloubený v letech 1868–1872 v severní části katastrálního území Kladna poblíž dnešních ulic Na Vyhaslém a Kratochvílovy, byl pojmenován podle generálního ředitele Společnosti státní dráhy (StEG), profesora Vysoké technické školy ve Štýrském Hradci a významného konstruktéra Wilhelma, svobodného pána z Engerthu. Postupně důl přešel do vlastnictví společnosti Kamenouhelné doly Kladno a Pražské železářské společnosti. Těžba probíhala od roku 1873 až do konce druhé světové války. V roce 1946 byl důl zasypán. Jáma o konečné hloubce 425,65 m byla vyhloubena ve větším obdélníkovém profilu s ohledem na pumpy vodotěžního stroje. Počítalo se s tím, že důl Engerth bude čerpat důlní vodu z dolů Průhon a Bresson. Hlavní uhelná sloj o mocnosti 9,48 m byla odkryta v hloubce 386 m. Dominantu rohové těžní budovy tvořila zděná těžní věž, na kterou navazovaly strojovna parního těžního a vodotěžního stroje. Těžbu zajišťoval parní těžní stroj Quillfacq z Anzinu (Belgie) z roku 1870, který byl v roce 1922 nahrazen elektrickým těžním strojem s motorem AEG Union Berlin. Po ukončení provozu v roce 1946 byla snesena dvě horní podlaží zděné těžní věže a celý objekt byl výškově sjednocen na úroveň nižší části. Bývalý důl Engerth, přestože je hmotově snížen, představuje jeden z mála dochovaných provozních objektů s autenticky dochovanými fragmenty architektonického členění a původní dřevěnou tabulí s názvem dolu.