S rozvojem elektrifikace po vzniku Československa souvisel Elektrifikační zákon 438/1919 Sb. a nař. RČS, který ve svém důsledku zlevnil výrobu elektrického proudu koncentrací výroby do velkých elektráren, které byly začleněny do elektrárenských svazů. Proto byla založena akciová společnost „Ústřední elektrárny“. Elektrárna Ervěnice I byla budována v letech 1923 – 1926, kdy začala dodávat proud do svého blízkého okolí, ale zejména do Prahy, linka vvn 110 kV byla stavěna v letech 1925 –1926. V roce 1926 byl zastaven provoz v tepelné elektrárně v Holešovicích a ta byla rekonstruována na teplárnu. Délka vedení Ervěnice – Holešovice 84,5 km, průřez vodičů 6 x 95 mm2 Cu, použito ocelové žárově pozinkované zemnící lano 1 x 50 mm2, vodiče uspořádány lichoběžníkově, normální rozpětí stožárů 230 m, normální výška stožáru je 21,5 m nad zemí a jsou železné mřížové se čtvercovou základnou na betonovém základu. Nejmenší výška vodiče nad zemí dle norem ESČ 7 m. Izolátory použity s kulovou hlavou, nosné izolátory šesti článkové, napínací izolátory sedmi článkové. Armatury od firem Hofmann a AEG. Uzemněn každý stožár. Linka o velmi vysokém napětí 110 kV vedla po trase Ervěnice – Havraň – Lenešice – Louny – Slaný – Suchdol – Sedlec – (Vltava) – Trójou – Holešovice, kde ústí do vzdušné stožárové přepínací stanice, kde se větví do čtyř směrů: 1. Od Ervěnic, 2. Do Holešovic, 3. Do Vršovic, 4. Do severních Čech. Linka do Holešovic a Ervěnic byla postavena jako dvojitá. Pro celou trať bylo potřeba přibližně: 1 468 000 kg železa pro stožáry – na 1 km asi 17 370 kg (váha přepínací stanice v tomto údaji není obsažena), 450 000 kg měděného a bronzového lana – na 1 km asi 5330 kg, 35 000 kg ocelového zemnícího lana – na 1 km asi 414 kg, 2150 ks (asi 86 000 kg) izolátorových řetězců nosných – na 1 km asi 25 ks, 990 ks (asi 45 000 kg) izolátorových řetězců napínacích – na 1 km asi 12 kusů, 11 000 kg armatur pro upevnění a spojování vodičů – na 1 km asi 130 kg a 25 000 kg drobného materiálu (zemnící desky, výstražné tabulky, železo do základů abnormálních stožárů, roury pro průchod zemnících pásků základem atd.) – na 1 km asi 296 kg. Stožáry jsou příhradové konstrukce se čtvercovou základnou a s traverzami pro lichoběžníkové uspořádání vodičů, vytvořenými jako vyztužený, na koncích zavěšený nosník. Po výšce jsou rozděleny na tři díly k sobě sešroubované. Nosiče izolátorů jsou nýtovány každý zvlášť jako samostatný celek a navlékají se přes špičku na horní díl stožáru. Diagonály nosných stožárů jsou do rohových úhelníků zachyceny vždy jen jedním nýtem, u stožárů výztužných, rohových a křižovatkových spojovány pomocí styčných plechů více nýty. Speciální konstrukci vykazují stožáry pro přechod Vltavy u Holešovic, které byly postupně montovány zdola vzhůru a z jednotlivých dílů sešroubovány. Tyto stožáry mají tvar parabolický vnější stěny. Každý stožár je upevněn železnou pozinkovanou deskou 3 mm silnou o rozměrech 1000 x 1000 mm, spojenou se stožárem dvěma pozinkovanými pásky. Zemnící pásky procházejí základem železnou trubkou, aby mohly být v případě potřeby bez potíží vyměněny. Ve skalnaté půdě bylo zemněno i dvěma deskami, které se obkládaly koksem nebo dřevěným uhlím. Na celé trati je dohromady 386 stožárů, z nichž je 42 abnormálních pro křižovatky poštovní, železniční a vltavské. Výztužné stožáry v běžné trati jsou postaveny přibližně ve vzdálenostech 1,5 km. Na ervěnickou trať byly po mnoha předběžných zkouškách a studiích zvoleny čapkové izolátory s kulovou hlavou, které s Motor-izolátorem, který v době montáží byl ještě ve vývoji a v praxi byl jen málo vyzkoušen, představovaly nejlepší izolátory elektrické v Evropě. Byly montovány dva typy: „nosný“ a „napínací“, které při přejímacích zkouškách vykázaly téměř stejné mechanické i elektrické vlastnosti. Ervěnický nosný typ má průměr talíře 280 mm, napínací typ má průměr talíře 240 mm, délka šesti článkového nosného řetězce i se závěsným okem je 1180 mm, napínacího řetězce sedmi článkového 1275 mm. Přepínací stanice „Na Šutce“ nad Trójou byla postavena na čtyřech stožárech spojených nahoře rámem, na kterém byly umístěny nožové, otočné, odpojovače. Odpojovače mají sloupkové izolátory podpěrné, složené ze stříškových porcelánů, podobných izolátorům Delta. Elektrárna Ervěnice I byla uzavřena v roce 1965, zlikvidována kvůli těžbě hnědého uhlí byla až v roce 1986. Bývalá holešovická elektrárna přebudovaná na teplárnu už dnes není v provozu.