Poměrně vysoký objekt s vyvýšeným přízemím má dvě patra a podkroví s nízkou mansardovou střechu prolomenou vikýři s výrazným dekorativním ostěním oken. V jednom z vikýřů se dochovala vitráž s florálním motivem. Podobný motiv vitráží je opakován i na jižní spojovací fasádě domu u dvou oken nad sebou. Z přípravného návrhu fasády vyplývá, že dům měl mít středový rizalit zakončený polygonálním štítem. V realizovaném projektu najdeme na uličním průčelí arkýř na třech konzolách se štukovým dekorem pod okny. Ze sevřené stavby na obdélném půdoryse se vymyká delší dřevěné zádveří se šesti okny po stranách kryté sedlovou stříškou. Zádveří je posazeno na cihlovém soklu, který propojuje dům s ulicí. V tomto přemostění zapuštěného suterénu pod úroveň ulice jsou vrata z obou stran, uzavírající prostor pro hospodářské účely. Původní vitráže zádveří byly z větších okenních polí odcizeny v 90. letech a vchod do vily tak ztratil na své barevnosti. Částečně v zákrytu, ale z většího odstupu od vily je možné spatřit štukovou kartuši s ženskou tváří a rostlinným motivem, která je nad hřebenem stříšky zádveří. Tento motiv v nadpraží je ještě zvýrazněn dvěma pilastry s překladem, na němž je posazeno okno podobně s podobným typem ostění. Vcelku pravidelný půdorys domu je tímto lehce narušen a pouze ozvláštňuje hmotové uspořádání vily. Fasáda na východní straně směrem do dvora kopíruje centrálně pojatou fasádu do ulice. Středový rizalit nese v druhém patře arkýř, nad nímž rizalit končí opět polygonálním štítem se třemi podélnými okny a zdobným štukem. K domu bylo o tři roky později stavitelem Antonem Worfem přistavěno ze zahrady dvoupatrové křídlo s nájemními byty. Rovněž spojení této vily s vilou č.p. 511/5 bylo realizováno až později.