Solitérní stavba je situována na mírně svažité parcele, která leží uvnitř oblouku průjezdní komunikace. Objekt je dvoupodlažní, s částečně zapuštěným suterénem (při jižní a severní fasádě anglické dvorky, suterén neprobíhá pod celým půdorysem objektu). Půdorys vily obratně reaguje, zejména tvarem předstoupeného zaobleného rizalitu, na oblouk západní části parcely i přilehlé silnice. Stavba samotná je charakteristická horizontálními liniemi, až puristicky čistými plochami fasády a použitím nautických motivů charakteristických pro emocionální funkcionalismus ("parníková" zábradlí, kruhová okna, terasa v podobě "kapitánského můstku" aj.) Zmíněný zaoblený rizalit, v němž je umístěn hlavní společenský prostor domu, oddělitelný rovněž původní posuvnou příčkou, je do zahrady otevřen širokým pásovým oknem po celém jeho obvodu. Dům se vyznačuje racionální funkcionalistickou dispozicí důkladně separující jednotlivé funkce objektu. Důsledná "diferenciace úrovní podlah v obytném prostoru" je zdůrazněna i v literatuře (Praha ve XX.století, Zlatý řez, 1998). Poslední patro je po celé délce jižní strany zkráceno o plochu velké rekreační terasy, se kterou je propojeno prosklenými stěnami. Vila je umístěna v zahradě, jejíž součástí byl i bazén.