Racionálně řešený půdorys a uspořádání jednotlivých místností poskytovaly obyvatelům domu vysoký standard bydlení. V suterénu se nacházel kromě užitkových prostor (kotelna, garáž, dílna, uhelný sklep a dřevník) byt domovníka a vinný sklípek. Srdcem domu byla centrální vstupní hala s reprezentativním schodištěm do patra, z níž se vcházelo do jednotlivých místností. Nejzajímavější je atypický polygonální nárožní čajový pavilon se zimní zahradou a venkovní terasou nad garáží, přístupný spojovacím krčkem z jídelny, se kterou sousedila velká kuchyň s přípravnou. Luxusním technickým zařízením byl drobný provozní výtah, sloužící k přepravě pokrmů připravených v kuchyni do patra. Patro náleželo k privátní zóně rodiny. Z tohoto důvodu byl přímý vstup do rohového pokoje pro hosty z vedlejšího schodiště, určeného primárně pro služebnictvo. Společný prostor pro hosta i rodinu majitele představovala snídaňová místnost, situovaná mezi hostinským pokojem a ložnicí. Samostatnou jednotku v rámci patra pak tvořila kancelář s pracovnou a temnou komorou (majitel byl nepochybně vášnivým amatérským fotografem). Stylovým východiskem exteriérů byl oblíbený neoklasicismus, s řadou elegantních prvků (dekorativní vázy a mříže, půlkruhové střešní vikýře, zubořez, štukové festony). Vilu obklopovala původně rozsáhlá, náročně upravená zahrada a celkový dojem podtrhovala malebná skladba hmot – půlkruhový arkýř s přilbovou střechou, polygonální čajový pavilon a značně převýšená valbová střecha. Význam vily dokládá i fakt, že byla publikována ve výpravné monografii Architekten Lossow & Kühne Dresden, vydané roku 1930 v prestižní edici Neue Werkkunst, ke které napsal úvodní studii význačný historik umění Werner Hegemann. Přestože je objekt částečně znehodnocen poválečnou adaptací na zaměstnaneckou jídelnu přilehlé nemocnice, zůstalo zachováno udivující množství hodnotných prvků, mj. okenní a dveřní výplně, provozní výtah k přepravě pokrmů, krb, štukové stropy, táflování a zejména honosné schodiště do patra.