Návrh od začátku počítal s patrovou hranolovou stavbou zakončenou rovnou střechou. Jednotvárnou krabici autor rozčlenil dvojitým odsazením zahradní části domu. Plochu podélného průčelí zjemnil navíc protaženým pilířem vstupní verandy, který v úrovni balkónu prvního patra působivě rámuje jeho boční stranu. Charakteristický rys stavbě dodává vysoká atika, do jejíchž obvodových stěn jsou vyříznuté kruhové a segmentové průhledy, nápadně podobné projektům amerického architekta Luise Kahna. K čistým zářivě bílým formám vily a motivu předsazené konstrukce balkónu pak autora inspirovaly především stavby jiného významného amerického postmodernisty - Richarda Meiera. Skromnou, nicméně pestrou improvizaci s postmoderními prvky architekt Kubečka doplnil o překvapivou kombinaci nezvyklých materiálů. Holé bílé stěny průčelí doplnil například fragmenty keramického obkladu světle šedé a béžové barvy. Výraznou konstrukci balkónu pak původně mělo podtrhnout kontrastně šedé, případně černé zábradlí z ručně pleteného kovového pletiva. Svébytnou roli v architektuře vily hrály také okenní otvory, jejichž tvar a členění rámů vycházely z funkce vnitřních prostorů. Ústřední otevřený prostor slouží jako obytná hala spojená z jedné strany s kuchyňským koutem a z druhé s obývacím pokojem. Přímo z haly lze vystoupit po schodišti na ochoz prvního patra, který spojuje ložnice na obou protilehlých koncích domu. Celou výškou stavby prostupuje v jihozápadním nároží také zimní zahrada. Prostorově velkorysý a zároveň důmyslně členěný interiér navíc s krytým bazénem a saunou ve sníženém přízemí nabízel na svou dobu výjimečné komfortní bydlení. Vzhledem k tomu, že veškerá okna a prosklené konstrukce porušovaly typové rozměry hromadně vyráběných prvků, neobešla se jejich realizace bez komplikací. Výstavbu, na které se podíleli téměř všichni členové rodiny, ztěžoval mimo jiné nedostatek stavebního materiálu, omezený výběr produktů a nízká kvalita řemeslné práce. V takové situaci ve stavebnictví se často původní idea architekta ve výsledku výrazně zjednodušila či zcela setřela. Projektu řevnické vily se to však díky obrovskému úsilí stavebníka a jeho pečlivosti nestalo.