U nadzemního zdiva byly nejprve opracovány hrany ploch ložných a styčných, i když výsledný tvar je lichoběžníkovitý. Poté vytvořena lícová plocha nejprve osekáním zřejmě větších přečnělků v horní části kvádříku. Potom byla lícová plocha nakloněna tak, aby se svislým úderem sekyry tvořila cca úhel do 40° a plocha mohla být finálně dočištěna šikmými záseky sekyry. Spodní část lícové plochy upravována nebyla, protože byla rovná již v době vylomení. Zajímavostí zůstává, že ačkoli nebyl kladen důraz na pravidelnost stavebního kvádříku, tak přerovnání všech ploch bylo důsledné. Pokud se snažíme o rekonstrukci užitého nástroje, vycházíme často z jejich kombinace při opracování. V našem případě šlo nejdříve o přerovnání ploch špičkou topůrkového nástroje,ve finále byla lícová plocha dynamickými šikmými údery přerovnána. Ostří je rovné, dynamika úderu svědčí také o užití topůrkového nástroje. Předpokládáme tedy jeden nástroj a to sekyru (plošinu) s rovným ostřím a se špicí (Spitzfläche). Tento nástroj je velmi starý,objevující se již ve starověku.Ve středověku se stal velmi oblíbeným a základním nástrojem profesionálních kameníků. Proto je důležité si uvědomit, že práce s tzv. „lomovým kamenem“, nebyla ani nahodilá, ani nešlo o práci neznalého řemeslníka. Opukový kvádřík lze charakterizovat jako horninu zdravou až slabě navětralou, která odpovídá na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4.