vodní mlýn

- budova mlýna s náhonem a zbytky vodního kola - původně renesanční přízemní budova mlýna s dvoupatrovým volutovým štítem se šiškami, částečně rekonstruovaným v 80. letech 20. stol. - hranolová 3. patrová věžice z 2. pol. 16. stol. - nejstarší část areálu, půdorysně zapuštěná do později přistavené budovy mlýna. 3. patro věžice je rekonstruovaná dřevostavba, dolní dvě patra zděná s kamennou nárožní bosáží, oddělená průběžnou štukovou římsou ve výši koruny budovy mlýna. - vnější mlýnské kolo nedochováno - zachováno vnitřní mlýnské ústrojí, trám stolice nese letopočet 1727 - dochována některá kamenná ostění (okna V štítu, V a Z průčelí) - v interiéru místy dochovány křížové klenby s hřebínky, valené klenby s výsečemi a v mlýnici bývalá černá kuchyně s krbem s kamennými krakorcovými konzolemi. Nejstarší částí areálu je věž, která mohla sloužit jako vodárna, doměnky, že byla součástí starší tvrzi nebyly potvrzeny. Věž byla zbudována snad v 2.pol.16.stol, budova mlýna dostavěna později,snad v souvislosti se stavbou zdejšího zámku Jaroslavem Smiřickým ze Smiřic (1591). Tehdy proběhla i úprava věže - byla podkopána pro vyústění náhonu a umístění vodního kola. Po třicetileté válce barokně upraven štít, vystavěna dřevěná nástavba věže. Mlýn fungoval do 1. sv. války, poté jen pro mletí šrotu. Od 50. let užíván k bydlení. Od 60. do 90. let mlýn postupně rekonstruován majitelem akad. arch. P. Pirklem.