Osada Vysoká Lípa byla nejspíše založena již v kolonizačním období, ve 13. nebo 14. století, jako lesní lánová ves. Bezpečné zprávy pocházejí až ze století patnáctého. K 16. století je na návrší nad vsí zmiňován lovecký zámeček, jehož pozůstatky jsou dodnes patrné. Pod ostrožnou podél komunikací vznikala rozvolněná zástavba. Obec je rozdělena na dvě části. Jihovýchodní část zóny je charakteristická částečně zděnými a hrázděnými stavbami s podstávkami. Na severovýchodě se nachází více celozděných budov mladšího data. Ulice jsou zde pravidelnější. Ke konci 19. století žilo v obci více jak 500 obyvatel ve více jak sto domech. Velkým zásahem byla pro ves druhá polovina 20. století. Stavby po odchodu německého obyvatelstva začaly rychle zanikat. Tato tendence vrcholila v devadesátých letech 20. století, kdy se začala obec opět rozšiřovat. V současnosti má již k osmdesáti domů. Krásná Lípa patří mezi autentická, a i přes rozsáhlou výstavbu nových budov na konci 20. a počátku 21. století, hodnotná sídla vesnického charakteru, v roce 1995 byla vyhlášená vesnická památková zóna zahrnující zastavěné území obce. Zástavba je rozvolněná, v jihozápadní části obce je uliční síť nepravidelná, podléhající složitému terénu. Stavby nemají jednotnou orientaci ke komunikaci. Vedle tradičních staveb s roubenou obytnou částí s podstávkou, která nese podkroví či hrázděné patro/polopatro se v lokalitě nachází několik mladších zděných staveb. Štíty budov přiznávají hrázdění, nebo bývají bedněné. Obdélné stavby se sedlovou, v některých případech čtvrtvalbovou střechou jsou nezřídka doplněny o drobnější pultové přístavby. Nad střední částí tradičního trojdílného domu je v některých případech umístěn bedněný sedlový vikýř. Z vnějších znaků vesnické zástavby je typická barevná střídmost zděných částí fasád. Nejčastěji v odstínech bílé, či světle okrové. Roubené části domů s podstávkami jsou hnědé až černé s bílým vymazáváním. Podstávková pole jsou v některých případech bedněná. Tradiční střešní krytina je pro celé území převážně jednotná. Většinou jsou střechy kryté vláknocementovými šablonami nahrazujícími břidličnou krytinu. Některé ze staveb již užívají maloformátových keramických tašek v režném provedení. V minulosti bylo běžné užití dřevěné šindele. Řada staveb je v současnosti kryta plechovou krytinou. Střešní krajina Kamenické stráně patří k velmi dobře zachovaným památkově hodnotným prvkům, které jsou jen minimálně narušeny parazitními prvky, jako jsou střešní okna, nevhodné vikýře atd. Vedle těchto pohledových kvalit patří k nesporným památkovým hodnotám dochované historické konstrukce od počátku 18. po 1. polovinu 20. století. Mezi ty patří především detaily dřevěných částí staveb a jiné.