Na konec padesátých let můžeme datovat počátky květinových přehlídek v olomouckých sadech, známých jako Flora Olomouc. Kolem této události se utvořil kolektiv architektů, který svými zásahy ovlivnil vzezření historických parků, a to pozoruhodným souborem prosklených výstavních pavilonů, doplněný o větší i drobné stavby, lávky, prvky zahradní architektury a výtvarná díla. Prvky, které se staly příznačné pro bruselský styl díky fenomenálního úspěchu Československa na výstavě EXPO 58 v Bruselu, se záhy objevují i v Olomouci. Kolem tohoto areálu se soustředila skupina architektů Jan Navrátil, Antonín Škamrada, Petr Brauner, Emil Zavadil a další, kteří významně ovlivnili podobu olomouckých parků a Zdeněk Štefka a Jiří Finger, kteří se podstatným způsobem podíleli na vzezření jednotlivých krátkodobých expozic. Největším zde stojícím víceúčelovým výstavním objektem se stal pavilon A od architekta Petra Braunera, pocházející z let 1965-1966, zasazený na okraj Smetanových sadů (ul. Wolkerova 17). Prosklená transparentní hmota, koncipovaná jako květinový skleník, se vyznačuje nezvyklým tvarovým symbolismem, který se projevuje zejména v organickém tvarování nosných sloupů, jenž se záměrně podobají stromům tropického pralesa a mají evokovat prostor s alejí o šesti stromech. Autor se údajně inspiroval hřibovitými sloupy Pietra Luigi Nerviho a ocelovými strukturami Egona Eiermanna. Při rekonstrukci v roce 2011, na které se podílel sám autor, se vzhled stavby pozměnil přístavbami venkovního únikového schodiště a dvouramenného schodiště vedoucího na terasu. V rámci oprav byla provedena nová střešní konstrukce, upravena ocelová nosná konstrukce pavilonu, osazeny nové izolační trojskla a žaluzie.