Ačkoli se jedná o jednu z nejvyšších budov v Praze, díky své lokaci se razantně neuplatňuje v panoramatu města. Hmotové řešení je příkladem tehdy módní kompozice podnož – věž. Výrazně vertikální objekt s kancelářemi vyrůstá z horizontálního soklu se vstupními prostory a s potřebným zázemím. Ve vnímání budovy se nejvíce uplatňuje šestnácti podlažní hranol. Úzký vertikální pás oken na bocích budovy osvětlují vnitřní chodbu, hlavní průčelí bylo založeno na pravidelném střídání horizontálních okenních pásů s parapetními boletickými panely. Horizontalitu věže potlačovaly světlé vertikální lamely z hliníku. V horním technologickém podlaží rastr vertikálních lamel vyplnily žaluzie a celou věž ukončil výrazný rám zastřešení terasy.