Plocha představuje rozsáhlý stavební areál zahrnující kostel sv. Jiljí, dominikánský konvent a bývalé hospodářské zázemí kláštera, situované na severní straně celého bloku (převážně zastavěná plocha kombinovaná s dvory, severní partie areálu částečně podsklepena, v rámci kláštera a kostela lokální suterény). Plocha stávajícího areálu obsahuje unikátní a výrazněji neponičené archeologické doklady kontinuálního staroměstského osídlení od průběhu raného středověku do současnosti. Mocnost historického nadloží zde činí cca 4,5 m. Nejstarší antropogenní situace zde souvisí s pohřbíváním v průběhu 10. století. Spodní stratigrafický komplex obsahuje především doklady sídlištní povahy v podobě mocného souvrství uloženin a zahloubených objektů datovaných do 11. až 13. století. Ze sklonku tohoto období zde již registrujeme zděné konstrukce románského charakteru, doložené nálezem zdi v jižním ambitu konventu. Ve svrchní části jsou pak zastoupeny relikty původní předklášterní zděné zástavby, doklady života a provozu v jejich zázemí a v neposlední řadě pozůstatky existence vrcholně středověkého až raně novověkého hřbitovního areálu u kostela sv. Jiljí (na sever a jih od kostela). Nejmladší sídelní etapu zde reprezentuje budova dominikánského konventu a příslušné stavební součásti kláštera ze 17. a 18. století (krypty, štolový systém).