Raně barokní, tzv. Růžová zahrada byla vybudována během zásadních úprav děčínského zámeckého komplexu za Maxmiliána Thuna v rámci přeměny zámeckého areálu v reprezentační rodové sídlo, tj. v poslední třetině 17. století. Zahrada se nachází na severní terase vymezené skalním masivem; zahrada, umístěná ve východním předpolí zámecké budovy svou východní stranou kopíruje stoupající komunikaci Dlouhé jízdy. Intimní prostor zahrady dokonale využil nerovný prostor úzkého, neulámaného terénu, značná pozornost byla věnována i kompozičním prvkům a umělecké výzdobě. Visutá terasovitá zahrada ve stylu italského giardinetta je tvořena víceúrovňovým parterem rozvinutým od objektu sally tereny ke glorietu (též belvederu). Horní parter je rozčleněn záhony, do kterých jsou usazeny čtyři pískovcové vázy a dvě jardiniery. Horní parter v čele se sallou terenou spojuje se spodním parterem, který je situován před nástupem na gloriet, široké přímé jednoramenné pískovcové schodiště, které je rozloženo na šířku Růžové zahrady. Jednotlivé, poměrně nízké stupně tohoto schodiště jsou složeny ze tří nebo čtyř pískovcových desek. Na severu je schodiště vymezeno balustrádou s kuželkami, na východě rubovou zdí Dlouhé jízdy. Kamenná ohradní zeď se zábradlím z baluster a s výklenkovými kaplemi nese tři plastiky postav řecké mytologie (Pallas Athéna, Héfaistos, Chrónos), pocházející z kitzingerovské dílny (kolem 1683). Gloriet umístěný na hrotu skalního masivu byl vystavěn jako dominanta i pro předzámčí, odrážel otvírání se zámku, resp. jeho obyvatel městu Děčín. Gloriet se soustavou schodišť a podest byl kolem roku 1863 opatřen bohatou sochařskou výzdobou od Abrahama Felixe Kitzingera. Dvoupatrový gloriet je korunován párem soch bojovníků (původně vrcholil obelisky), na terase stojí sedm ženských skulptur - bohyně Flóra, Ceres, Venuše, Pomona a tři neurčité alegorie. Na zábradlí schodiště glorietu jsou stupňovitě umístěny čtyři pískovcové sochy sedících lvů se znakovými kartušemi hraběte Maxmiliána Thuna a jeho tří manželek, autorem plastik je opět A. F. Kitzinger. V přízemí glorietu je křížově klenutý trojlodní prostor, na který se napojuje krytá arkádová chodba přistavěná k severní zdi Dlouhé jízdy a spojující prostor zámku s kostelem Povýšení sv. Kříže. Po roce 1881 zámecký zahradník František Jošt mladší založil v této zahradě středoevropsky významné rosarium, bylo zde pěstováno asi dva tisíce druhů růží, podle nichž je zahrada nyní nazývána. Parter zahrady byl rozčleněn okrasnými záhony, které byly i na podestě před glorietem, nyní vydlážděné.