Základové zdivo jednoprostorové stavby zděné z kamene na maltu, odkryté při archeologickém výzkumu na Mořickém náměstí na parc. č. 330 v roce 1973 (evidováno jako objekt I/73). Dochováno v celém půdorysu obdélného tvaru o vnějších rozměrech 5 × 6,15 m a síle zdi 0,7-0,8 m. Výška zdiva cca 1,45 m. Malta bohatá na vápno, obsahuje i jeho nevyhašené pecky, plavený písek a dřevěné uhlí. Původní jihozápadní nároží doplněno betonem, odděleným od původního zdiva dvěma vrstvami folie PVC. Pro umožnění transportu v r. 1974 byl objekt pod celým obvodem opatřen železobetonovým rámem o výšce 0,8 m a ve dvou řadách sepnut ocelovými táhly. Zdivo nebylo konzervováno. Původní dochovaná výška zdiva dosahovala až 2,8 m. Jižní zeď objektu byla porušena mladším základem (s okoseným fragmentem ostění). Na jihozápadním nároží výzkum odkryl dřevěné bednění základové jámy, přiléhající na vnější líc objektu. Toto nároží však bylo porušeno stavebními pracemi po ukončení výzkumu, došlo i ke snížení koruny zdiva. V literatuře (Bláha 1975, 283) se uvádí, že zdivo domu bylo zachováno do výše 3 m a mělo stejný charakter, takže nebyla pozorována změna, která by umožnila rozpoznat přechod mezi zdivem základovým a nadzemním. Podle terénní situace mělo být první podlaží zapuštěno do rostlého terénu. Objekt byl autorem výzkumu na základě rozboru nálezové situace i charakteru zdiva datován do pozdně románského období a interpretován jako obytná část velmožského dvorce u sv. Mořice. Druhotně byl používán ještě v průběhu 15. a 16. století jako odpadní jímka. Objekt se v současné době nachází v prostorách depozitáře NPÚ, ú.o.p. v Olomouci na Wittgensteinově ulici v Olomouci-Hodolanech, v uzamykatelné, nově vystavěné hale.