Na části současného parku, před zahradním průčelím s dvouramenným schodištěm někdejšího renesančního zámku, se původně rozkládala barokní zámecká zahrada, založená podle plánů Jana Ferdinanda Schora z r. 1722. Na hlavní ose zámku, ukončené monumentální stavbou barokního hospitálu od litoměřického stavitele Octavia Broggia z let 1716 – 1726, byla přibližně ve stejném období rozvinuta skvělá, symetricky pojednaná zahradní kompozice, členěná okrasnými zídkami s fontánami, bazény s četnými vodotrysky, pravidelně členěnými květinovými záhony, broderiemi a sestřihovanými boskety. Navazující vedlejší část pozdějšího parku byla architektonicky ztvárněna jednopodlažním pavilonem v prodloužené příčné ose zahrady. Ke dvoustupňové fontáně na ploše před ním se paprskovitě sbíhaly cesty, lemované stromořadím. Klasicistní úpravy zevnějšku zámku, dokončené r. 1818, provázely i postupné přeměny barokní zahrady. Na rozšířeném území byl zakládán krajinářský park, anglický park s volně komponovanými cestami, volnými stromovými skupinami, travnatými plochami se solitéry stromů. Jedinou páteří parku byla diagonálně vedená alej od Knížecí zahrady k okraji parku. Průhled alejí končil na zalesněných svazích Krušných hor barevně odlišenou výsadbou stromů do písmene W (Waldstein). Park oživovala tekoucí voda potoků, napájejících několik rybníků. Dodnes se zachoval tzv. sfingový, se sochami z dílny M. Brauna, z počátku 18. století. V parku byla na několika místech zřízena odpočívadla. Na umělé vyvýšenině, v terénu dosud patrné, stávala socha Diany, bohyně lovu. Podstatná část parku i s barokním hospitálem byla v letech 1956-59 zničena uhelnou těžbou. V sedmdesátých letech 20. století bylo poničené území rekultivováno a park do jisté míry obnoven. Pro umístění Reinerovy vzácné fresky a sochy z kaple hospitálu, byl postaven nový pavilon. Ze statických důvodů původní rekultivované místo nevyhovovalo, proto byl umístěn na původní terén příčné osy obnovovaného parku. Obnova parku byla využita též pro transfer několika dalších plastik v rámci jejich záchrany z původních míst. Mezi kruhovým bazénkem na severozápadě a Sfingovým rybníkem je další vodní plocha, u jejíhož východního výběžku stojí socha sv. Jana Nepomuckého, přenesená sem z Bílinské ulice, kde stávala u býv. cukrovaru. Jižně od této vodní plochy a severovýchodně od osové cesty stojí mezi stromy busta Bakcha. Západně od pavilonu s Reinerovou freskou, u křížení cest je po transferu osazen sloup Nejsvětější Trojice, který stával u duchcovského hřbitova. Objekt č. p. 699 je původní zahradní domek, který je situovaný v severovýchodní části zámeckého parku. Na historických leteckých snímcích z roku 1936 a 1958 se v blízkosti Zahradního domku nachází provozní stavby a užitková, nejspíš zásobní zahrada, která byla od plochy zámeckého parku oddělena oplocením a branou. Ve druhé polovině 20. století byly provozní budovy odstraněny a plocha začleněna do travnatého palouku navazujícího na přírodně krajinářské partie. Z původních porostů se ojediněle zachovaly duby, jasany, lípy a platany. Ostatní dřeviny javory, habry jsou z pozdějších období, největší část tvoří výsadby poslední čtvrtiny 20. století a dílčí dosadby z přelomu 20. a 21. století. Zámecký park v současnosti převzal charakter městského parku a hojně je užívaný veřejností.