Zámek stojí na pohledově exponovaném místě (na okraji skalnatého ostrohu), v JZ části areálu. Stávající podoba zámku je převážně výsledkem vrcholně barokní přestavby nevelkého renesančního jednopatrového zámku dvoukřídlé dispozice, který byl z velké části zachován v Z části objektu (zachované také pozdně renesanční bosované portály + pamětní deska s aliančním erbem Václava Budovce z Budova a jeho manželky Anny z Vartenberka s letopočtem 1606, zasazené do zdiva v patře dvorního průčelí Z křídla). Přestavbou vznikl monumentální dvoupatrový objekt tříkřídlé dispozice, orientovaný hlavním průčelím (o 22 okenních osách) směrem k městu. Směrem k SV vymezují kratší boční křídla čestný dvůr obdélné dispozice, navazující na zahradní parter. Střechy jsou dnes (po mladších úpravách) valbové, kryté bobrovkami. Nejcharakterističtější architektonické prvky rytmizující hmotovou skladbu mnichovohradišťského zámku jsou orientovány směrem do čestného dvora. Jde především o spojení křídel koutovými věžicemi a osová dominanta hlavní (hodinové) věže s cibulovými báněmi. Průčelí zámku doplňuje kašna se lvem zakomponovaná do hlavní osy a dva hlavní portály vyzdobené štukovými figurami atlantů (1728, M. Tollinger, zastřešení stanovými stříškami 19. stol.). Specifickým rysem stavby je výzdoba iluzivním architektonickým členěním v mělkém štukovém reliéfu, která se soustředí na pohledově esteticky akcentované fasády jak čestného dvora, tak střed monumentálního průčelí orientovaného k městu.