Železobetonová válcová věž o výšce cca 65 m je postavena na kruhovém půdorysu. Je tvořena čtyřmi postupně ustupujícími částmi. První spodní část má sokl z kamenných kvádrů, na který navazuje fasáda členěná lizénami opatřená hrubozrnnou omítkou. V přízemí je situován vstup do věže s nadsvětlíkem, rámovaný masivním portálem se štítem a pilíři z hrubě opracovaných kamenných kvádrů. Nad římsou vynášenou konzolami následuje druhá část věže, posazená na stříšce z falcovaného plechu a prostoupená okenními otvory s půlkruhovým zakončením, zapuštěnými v půlkruhově zakončených vpadlinách s mnohačetně zalomeným lemováním. Pod okenními otvory se nacházejí obdélná nečleněná zrcadla. Druhá část vrcholí římsou vynášenou konzolami, nad kterou následuje třetí část. Ta má polygonální průřez a je celá opláštěna plechovými šablonami - v této části se nachází vodní rezervoár. Završuje ji opět římsa s konzolami, nad kterou se nachází otevřený vyhlídkový ochoz lemovaný kovovým zábradlí se svislou výplní. Celek věže vrcholí otevřenou lucernou polygonálního půdorysu pročleněnou půlkruhově zakončenými otvory. Oplechování je natřeno barvou tmavě zeleného odstínu. V přízemních prostorách věže se nacházejí dva nosníky – sloupy kruhového průřezu, vynášející stop, resp. podlahu druhé části věže. Jednotlivá patra jsou přístupná točitým kovovým schodištěm procházející celou výškou věže. Ve věži se nacházelo důmyslné a ve své době velmi moderní technologické zařízení. Po vlečce z blízkého nádraží bylo přivezeno uhlí (kvůli množství hořlavého materiálu byla až do 60. let 20. století používána lokomotiva na stlačenou páru – srov. historickou fotodokumentaci). Pokud šlo o méně výhřevné uhlí, sypalo se z vozů přes rošt do podzemního zásobníku pod věží. Odtud putovalo korečkovým dopravníkem do střední (druhé) části věže, kde jej bylo možné smíchat s výhřevnějším uhlím, které do věže nasála vývěva, umístěná v přízemí. Od ní vedlo potrubí, sající uhlí z vozů do trychtýře zásobníku ve střední (druhé) části. Zde bylo promícháno s uhlím z podzemního zásobníku a takto vzniklá směs transportována pásovým dopravníkem umístěním ve spojovacím můstku přímo do kotelny. V horní (třetí) části věže byl umístěn vodní rezervoár. Ten je stejně jako zásobník uhlí s trychtýřovitým ústím dosud zachován.