Zbytky vápenky – vápenné pece - se nacházejí na okraji lesa východně od silnice ze Zálesí do Vrbice, poblíže odbočky na Maleč. Jde o zbytky věžovité stavby šachtové pece z neomítnutého lomového kamene na vápennou maltu, zapuštěné do svahu. Svah je v současné době zalesněn. Půdorys stavby je pravděpodobně čtvercový, se šířkou, měřenou v dolní části současného terénu, 5,65 m a v současné době je dochován do výšky cca 3,45 m. Hmota pece se směrem nahoru mírně zužuje. Zbytky šachtové pece na pálení vápna pocházejí z poloviny 19. století. Typologicky se jedná o jeden z nejstarších typů šachtových vápenných pecí. Pálení v těchto pecích nahradilo dosavadní pálení vápna v jamách a milířích. Zbytky vápenky – vápenné pece - se nacházejí na okraji lesa východně od silnice ze Zálesí do Vrbice, poblíže odbočky na Maleč. Jde o zbytky věžovité stavby šachtové pece z neomítnutého lomového kamene na vápennou maltu, zapuštěné do svahu. Svah je v současné době zalesněn. Půdorys stavby je pravděpodobně čtvercový, se šířkou, měřenou v dolní části současného terénu, 5,65 m a v současné době je dochován do výšky cca 3,45 m. Hmota pece se směrem nahoru mírně zužuje. Přední, jižní strana byla částečně zřícena a v současné době je její dolní část dozděna. V dolní části této strany byl situován „tahový“ otvor, který býval zaklenutý kamenem nebo cihlami. V současné době se zde nachází vodorovně obdélný otvor š. 80 cm s překladem z dřevěné fošny, vytvořený neautenticky při přezdění zříceného zdiva. Tento tahový otvor sloužil k zapálení ohniště a následně k vybírání vypáleného vápna. Po zapálení pece byl vždy částečně zazděn. Na východní boční straně v horní části se dochoval ventilační průduch (udává se devět tahových otvorů). Zavážecí (vhazovací) otvor pro plnění vápencem a palivem se nachází na zadní severní straně v horní části stavby portálkem s cihelným ostěním. Právě zasazení pece do svahu nebo obsypání zeminou chránilo šachtu před únikem tepla a navíc umožnilo pohodlný transport materiálu bez nutnosti výstavby ramp. Horní část stavby není viditelná, je porostlá trávou a nálety, takže není možné určit existenci stop p pokračování objektu výše. Vnitřní prostor vápenky je obdélný, stěny elipticky projmuté, završen je kamennou valenou klenbou. Vnitřní stěny mají povrch hrubě zahlazený, zda se jedná o hrubou omítku nebo o napeklé vápno, nelze bez sondáže určit. Při přezdění části přední stěny bylo ve vnitřním líci šachty použito cihel, které mají z vnitřní lícní strany čistý povrch, dokládající zazdění až po ukončení výroby. Pec byla na periodický provoz a z největší pravděpodobností neměla komín. Zbytky šachtové pece na pálení vápna pocházejí z poloviny 19. století. Typologicky se jedná o jeden z nejstarších typů šachtových vápenných pecí. Pálení v těchto pecích nahradilo dosavadní pálení vápna v jamách a milířích