Zdrž na plavení dřeva je situována v zákrutě řeky Malše východně od obce Plav, Tokem řeky a tudíž i navrhovanou zdrží probíhá katastrální hranice obce Plav a Doudleby. Konstrukce rechlí se skládá ze dvou průtočních otvorů se světlostí 18,2 m, vymezených pobřežními a středním pilířem. V levém poli bylo projektováno dřevěné brlení z česlic o profilu 12x12 cm, v dolní části opírající se o dřevěný práh, zda však bylo skutečně realizováno, není známo, neboť se v konstrukci nezachovaly žádné pozůstatky nebo známky. V pravém poli byly nainstalovány pohyblivé česle železné. Pravobřežní pilíř tvoří zčásti upravená přírodní skála, levobřežní a střední je vyzděn z řádkového zdiva z pravidelných objemných kvádrů dvou šířek s hrubě pemrlovaným povrchem. Střední pilíř je silně protáhlý s polokruhovými zhlavími. Na jeho boku je vytesána ryska nejvyššího přípustného nadržení vody, 1,22 m nad ním je značka úrovně hladiny povodně v roce 1890 a ještě výše z roku 1888, na horní ploše pilíře vytesán letopočet dokončení stavby 1896. Pilíře jsou přeloženy železnou lávkou, jejíž nosnou část tvoří dva nýtované železné nosníky tvaru I výšky 65 cm, diagonálně ztužené, k nimž v horní části přinýtovány příčné nosníky, na nichž jsou položeny dřevěné hranolky, tvořící pochůzdnou podlahu lávky. Lávka je přístupná na východní straně kamenným schodištěm š.1,20 m vloženým do vnější strany pobřežního pilíře, z druhé strany pěšinou při úpatí skály. Vlastní konstrukci česel tvoří mohutný nýtovaný nosník, uložený na jedné straně na skále, na druhé straně na středním pilíři, v jehož spodní části je uchyceno železné brlení, skládající se ze čtyř pohyblivých částí. Jednotlivé části jsou spouštěny řetězy pomocí ručních vrátků, osazených na nosníku lávky. Vrátky s kónickými bubny a převodem ozubenými koly jsou ovládány klikami. Jednotlivé díly šly dle potřeby spouštět samostatně nebo všechny najednou a daly se vzájemně propojit. Při spuštění brlení působí vlastní váhou, navíc šlo zajistit pomocí nataženého řetězu, uchyceného ke kotvám ve středním pilíři a ve skále. Historie: Velkým hospodářským přínosem pro panství znamenalo zpřístupnění a využití pohraničních lesních revírů a proto se hrabě František Leopold Buquoy začal vážně zabývat vybudováním dopravní vodní cesty k přepravě polenového dříví i vorů. K realizaci došlo až inženýrem J.F.Riemerem v roce 1778 úpravami různých toků, stavbami jezů, propustí, zvyšováním lávek a mostů, čištěním a zpevňováním dna i břehů toků, odstraněním balvanů a narovnáním či zmírněním četných zákrut. Hlavním cílem vodní cesty byl velký sklad dřeva v Č.Budějovicích u Červeného Dvora tzv. „holcplatc“. Zde se polena a vory vytahovaly z vody část vorů se převazovala na širší, používané na Vltavě, polena se třídila podle druhu a kvality. Dílo bylo postupně vylepšováno i po zahájení plavby. Jako poslední místo k zadržení rozbitých vorů při nehodách nebo k zachycení nezvladatelného náporu volných polen před skladem u Červeného Dvora byla zdrž u Plava. Zřizovala se primitivním způsobem vždy před počátkem plavení každý rok z vorů s propustí, zakotvených silnými řetězy uchycenými na pilotách zaraženými v březích řeky. Tato konstrukce nevyhovovala, takže v roce 1895 bylo přistoupeno k vybudování česel železných a již roku následujícího bylo dílo hotovo. Stejně tak jako u předcházejícího způsobu bylo v zatáčce řeky Malše vhodně využito přírodní skalní stěny, která rozšiřovala záchytnou plochu a navíc brzdila plavené dřevo. Tři železné brány, otevíratelné samostatně nebo najednou, umožnily pouštět takové množství polen, které byli zaměstnanci skladu u Červeného Dvora schopni vylovit. Projekt díla vypracoval vrchní zemský inženýr Johann Jirsík. Povolení ke zřízení rechlí bylo pražským místodržitelstvím vydáno dne 11.července 1895 a ještě téhož roku bylo přistoupeno ke stavbě. Stavbu financoval velkostatek Nové Hrady hraběte Karla Buquoye.