Výpravní budova železniční stanice Ostrava-Vítkovice č, p. 27, U Nádraží č. o. 25, k. ú. Vítkovice, sestává z hlavního křídla, obsahujícího odbavovací halu, z kratšího západního kancelářského křídla, delšího křídla východního, určeného také pro kanceláře a provozy související s činností železnice. Hlavní křídlo se obrací do rozsáhlého přednádražního prostoru, řešeného architektem jako nástupní plato před budovou.Na severní straně výpravní budovy je 1. a 2. nástupiště, 2. nástupiště je s výpravní budovou propojeno nadchodem navazujícím na krček. Hlavní průčelí má tři úrovně. V úrovni parteru má podobu horizontálního proskleného pásu s vchodem a východem a je kryté oplechovanou markýzou, původně obloženou vlnitým plechem. Na západní straně tato markýza vybíhá do krytého stání zastávky tramvajové dopravy a na východní straně do výběžku s dvojicí vlajkových stožárů ve tvaru V. Nad parterem se nachází druhá úroveň v podobě prosklené fasády s pilovitým motivem ocelových nosníků. Tento pás uvozují části obložené mozaikou a obkladem. Průčelí završuje ochoz a atika. Obě boční průčelí jsou v přízemí obložena keramikou, v patře pojednána jako závěsové fasády z boletických panelů. Kromě nich představují dobově příznačné materiály vlnitý hliníkový plech, skleněné mozaiky (modrá v hlavním průčelí) nebo výplně z výtvarně pojednaného skla, z nichž se zachovala do současnosti v parteru pouze jedna. Boční křídla mají fasády tvořeny kombinací obkladu a obdélných vyklápěcích oken. V interiéru dominuje dispozici hlavního křídla základní prostorový útvar v podobě rozměrné dvoupodlažní odbavovací haly. V přízemí se nacházejí po stranách kónicky se zužujícího prostoru místnosti, původně se službami pro cestující. V patře má hala terasu, respektive galerii, představující původně odpočinkový prostor se vstupem do prostor restaurace, situovaných ve východním obslužném křídle. Z haly vedlo dvojramenné schodiště na galerii a v zadní části jednoramenné schodiště do nadchodu k II. nástupišti. Spojnici mezi odjezdovou halou a nadchodem tvoří spojovací krček. Jeho krátká úzká hmota zachovává výšku střechy odjezdové haly a výrazně vystupuje směrem ke kolejišti a prvnímu nástupišti, kde protíná nižší podélnou část propojených přízemních křídel budovy. Konstrukce nadchodu je ocelová a vyplněná sklem a obkladovými deskami. Z úrovně II. nástupiště do nadchodu přepracoval cestující kdysi eskalátor jugoslávské výroby. Jednalo se o první takové uplatnění eskalátoru v případě nádraží tehdejšího Československa. Základ hlavního křídla tvoří železobetonová konstrukce do úrovně galerie a na ní posazená konstrukce ocelová. Boční křídla mají konstrukci ze železobetonového skeletu. V případě východního křídla stojí za pozornost jeho prostorová koncepce, neboť podlaží jsou posunuta podél podélné osy o půl patra. Na střeše východního křídla je v linii středního traktu umístěn světlík, prosvětlující střední část dispozice. Střechy jednotlivých křídel výpravní budovy jsou ploché. Interiér odbavovací haly hlavního křídla výpravní budovy se vyznačuje dochovanými dobovými prvky v podobě skleněných mozaik, kamenné i keramické dlažby s příznačnou barevnou skladbou a pilovitého stropního podhledu nebo kovových rámů oken a dveří. Dobovou atmosféru podtrhuje i výzdoba, tvořená skleněnou věží s hodinami od Vladimíra Kopeckého (1931) a abstraktními reliéfy vypalovanými do drátěného skla od sklářů Benjamina Hejlka (1924–1993) a Františka Buranta (1924–2001). Uvedení umělci se podíleli mimo jiné i na výzdobě československých pavilonů na světových výstavách EXPO, takže výzdoba vítkovického nádraží dokládá velmi dobře dobovou tendenci k uměleckému uplatnění skla v architektuře a jedná se svým měřítkem o unikátní realizaci v celostátním kontextu. Výpravní budova železničního nádraží Ostrava-Vítkovice vznikla v rámci výstavby tzv. polanecké spojky, která měla propojit ve směru západ - východ ostravskou aglomeraci jižně od hlavní trati Přerov - Bohumín. Architekt Josef Danda (1906–1999) se zabýval stavbami pro potřeby železnice již od 30. let minulého století. Jeho dílem je například funkcionalistické nádraží v Teplicích nad Bečvou nebo pozdněfunkcionalistická výpravní budova železniční stanice Pardubice hl. nádraží. Jeho dílem je také výpravní budova nádraží v Chebu, příklad architektury a umění ve veřejném prostoru bruselského stylu. Od 40. let J. Danda rozpracovával motiv velké odbavovací haly, spojující všechny služby pro cestující, jak o tom svědčí odbavovací hala výpravní budovy v Pardubicích nebo odbavovací hala výpravní budovy v Chebu i odbavovací hala železniční stanice Ostrava-Vítkovice. 3D model budovy najdete na stránkách Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR zde: https://a360.co/2Oi8BA2.