Nádraží ČD v Poděbradech tvoří rozlehlý a architektonicky členitý areál nádražních a odbavovacích prostorů. Kompozičně vychází budova z působivého spojení výrazně horizontálního přízemního křídla a převýšené horizontální hmoty odbavovací haly. Asymetricky převýšený kubus odbavovací haly prolamuje prosklený pás oken. Při levém nároží se vypíná nízký hranol hodinové věže (původně s hodinami kruhového tvaru). Horizontální koncepci budovy podtrhuje široké průčelí přízemního křídla (šířka cca 80m) s hluboce vysazenou průběžnou železobetonovou markýzou a probíhajícím pásem oken. Podélnou pravoúhlou hmotu přízemí odlehčuje prosklený půlkruhový rizalit restaurace při západním okraji. Po obvodu půlkruhového rizalitu je zděný uvnitř vybetonovaný truhlík (záhon) na květiny. Na něj navazuje trakt s obytnými a kancelářskými prostorami, který se liší architektonickým i dispozičním řešením (rozdělen do dvou podlaží). Za ním směrem k severu se nachází vnitřní dvorek. Na opačné straně jižně od nádražní budovy stojí odsazený třípodlažní obytný a administrativní objekt, spojený s nádražím přízemním krčkem. Jednotlivé budovy nádražního komplexu jsou zakončeny rovnými střechami a vynikají pravidelně řezanými geometrickými formami. Severovýchodnímu průčelí směrem k nástupištím dominuje přístřešek po celé šířce fasády, který kryje příchod k vlakům. Do hlavní odbavovací haly nádraží se vstupuje po nízkém schodišti. Chodník před schody je vytvořen z dlažebních kostek bílé a černé barvy s vyskládaným vzorem čtvercových mříží. Květinový truhlík u vchodu je stejného typu jako truhlík podél restaurace. Na umístění vchodu i východu upozorňuje při hlavním průčelí předsazená železobetonová konstrukce s vysokým vlajkovým stožárem. Tento prvek také odděluje dveře východu a vchodu, které jsou odlišeny plnými a prosklenými výplněmi. Vstup označuje nápis z plechových písmen a směřuje k němu také plechová šipka kolmo osazená na stožárové konstrukci. Prostor vchodu včetně směrovky původně osvětlovalo večerní osvětlení, intenzivnější než osvětlení východu. Vlevo od hlavního vstupu je do zdiva vsazen žulový hluboký reliéf státního znaku (dílo Karla Štipla). Dveřmi vlevo od vchodu, oddělenými zmíněnou železobetonovou konstrukcí, se z nádražní haly vychází. Východ označují plechová písmenka, ale na rozdíl od vstupu není jinak zvýrazněn. Vlastní výpravní hala nádraží zaujme na první pohled velkoryse prostorným a celkově jednotným řešením. Obdélnou převýšenou síň haly, osvětlenou bazilikálním pásem oken, dělí pouze střední pruh lavic. Dobré orientaci v hale napomáhají vysoko osazená plechová písmenka na stěnách: VÝDEJNY JÍZDENEK, PŘÍJEZD, ODJEZD, RESTAURACE, ČEKÁRNA, TABÁK. Stěny hlavní haly, v rozích zaoblené, pokrývá ve spodní třetině keramický obklad (modré a černé barvy), plochy nad ním jsou bíle natřeny. V horní třetině stěny prolomené okenním pásem se nacházejí podélné ochozy se sloupovím, opatřené trubkovým zábradlím. Okna zasklená původně čirým sklem, zdobí od 60. let 20. století malby R. Gajdoše. Žánrovým výjevům sklomaleb vévodí na východní straně podobizna krále Jiřího z Poděbrad. Výzdobu interiéru tvoří také kamenná mozaika s městským znakem Poděbrad nad pokladnami a bronzová plastika Elektrifikace železnic od Jana Kodeta, stojící na vysokém podstavci před severním výklenkem s kioskem. Socha je osazena na válcovém podstavci. Na čelní straně soklu kruhového půdorysu je rytá signatura: JAN KODET. Ve vrcholu je socha stojící mladé ženy s nakročenou pravou nohou. V pozvednuté pravé ruce svírá symbol blesku a ve svěšené levé ruce atribut železnice - okřídlené kolo. Podlahy nádražní haly pokrývá šamotová dlažba. Z haly vlevo vybíhá užší křídlo směrem k prostorám restaurace. Z průchodu k restauraci, obloženého opět nízkým pásem dlaždic, se vchází na toalety. Prostoru nádražní restaurace na půdorysu písmene L dominuje prosklený polygonální závěr. Zde je třeba připomenout, že nádraží bylo původně stavěno bez restaurační části. Teprve finanční příspěvek benešovského pivovaru umožnil včlenit skromné prostory restaurace. Rozšíření služeb měl umožnit protější restaurační dvorek, určený pro venkovní sezení či zastřešení. V interiéru budovy se dochovaly některé další původní prvky (dveře, svítidla). Předmětem ochrany je budova nádraží ČD, socha "Elektrifikace železnic" a příslušný pozemek.