Jednokolejný železniční tunel o délce 259 m, procházející středem bývalé samostatné obce Slavíč, je tunelovou stavbou, vybudovanou zaklenutím zemního zářezu německou (tzv. jádrovou) tunelovou metodou. Světlý průjezdný průřez tunelu je 4,80 m široký a 6,33 m vysoký na východní straně a 6,10 m vysoký na západní straně. Tunelová trouba je eliptického průřezu, v jižní stěně tunelové trouby jsou vybudovány dva tunelové výklenky se segmentovými záklenky. Obezdívka tunelu o tloušťce 0,8 až 0,9 m je vyzděna z tesaných vápencových kvádrů. Tunelové opěry mají tloušťku 1,5 m a více. V linii nadnásypu nad rubem klenby o mocnosti cca 1,0 a 1,5 m je místní komunikace, lemovaná z obou stran zástavbou Slavíče. Tunelová trouba je na západní a východní straně ukončena portály a čelními, konkávně prohnutými zdmi, zděnými z řádkovaných vápencových kvádrů. Západní portál je reprezentativnější, vstupní otvor do tunelové trouby zde tvoří portálový věnec z klenáků, doplněný po stranách předsazenými hranolovými polopilíři a na ně navazujícími konkávně prohnutými zdmi. Koruna zdiva je kryta pískovcovými deskami s profilovanou římsou. Nad vstupním otvorem tunelu je na pískovcovou římsu posazena obdélná atika, sestavená z plochých vápencových desek a ukončená profilovanou římsou z pískovce. Po stranách atiky jsou umístěny pískovcové akroterie se závitnicemi a lotosovým květem, provedenými v plochém reliéfu. Východní portál je utvářen obdobným způsobem, avšak s odlišným architektonickým detailem. Spodní část se vstupním otvorem, předsazenými hranolovými polopilíři a konkávně prohnutými zdmi po stranách, je stejná, vyzděná z vápencových kvádrů a ukončená pískovcovou profilovanou římsou. Atika nad touto římsou sestává z nízkého trojúhelného štítu ve středu, složeného z plochých vápencových desek, sevřeného hranolovými pilíři, a z úseků nad bočními zdmi, ztvárněnými jako slepá balustráda s řadou drobných pilířků, které oddělují čtvercové výplně se zkosenými rohy. Hrana výplňových polí je profilována. Ukončující pískovcová římsa nad střední částí i nad úseky bočních zdí je subtilněji profilována než spodní římsa kordonová. Přibližně uprostřed tunelové trouby byly v 1. polovině 20. století v klenbě proraženy otvory, kterými je vedeno vodovodní potrubí. Při zjišťování tloušťky a kvality zdiva tunelu v roce 1965 byly vykopány sondy asi v 10 místech až na rub obezdívky tunelové trouby a zdivo bylo zevnitř pneumaticky provrtáno – vždy sedm vrtů v klenbě, šest v opěrách a pět v dolní klenbě. Tyto vrty se posléze nepodařilo dobře utěsnit a prosakuje jimi voda do tunelové trouby. (Papoušek, Miroslav, in: Orálková 2015)