Lokalita představuje zbytky zdiva hradu na masivním skalisku a základy navazujícího podhradního dvora na zalesněné náhorní planině 1,5 km jihozápadně od Nové Vsi. Hrad zabral rozlehlý, ale nízký skalnatý výběžek, který vybíhá z mírně stoupající plošiny, od níž je vydělen jen 11 m širokým a poměrně mělkým příkopem. Areál vnitřního hradu je protáhlý přibližně S-J směrem, leží na nevýrazné zalesněné skalní výspě; z terénu jej vyděluje částečně porušený, místy až 4 m hluboký příkop. Území s amorfními proláklinami pokrývá kamenná suť. Nejvyšší místo zaujímají nepatrné trosky trojprostorového paláce, na nějž se napojovala plášťová zeď; ta končí na SZ okraji strmé skály asi 6 m vysokým torzem štíhlé válcové věže; v půdorysu lze sledovat celý její obvod. Věž je vyzděna z lomového kamene kladeného na vápennou maltu; hrubé zdivo je vždy proloženo přibližně po 60 cm tenkou vyrovnávací vrstvou placáků a drobného štětu. Vnitřní plášť obklopuje příkop a val; po jeho hřebeni šla další zeď, z níž na východní straně vystupovala hranolovitá bašta. Území na šíji táhnoucí se S směrem zaujímá předhradí, na němž jsou zbytky zdiva a terénní stopy hospodářského dvora. Rozkládá se na rovině severně od hradu a jeho ohradní zdi se připojují k nárožím skalního útvaru. Při obvodové zdi stálo několik stavení, po nichž zůstaly prohlubně, a přes absenci příkopu plnila hospodářskou funkci předhradí. Chráněná plocha lokality má výměru 8530 m2. Hrad byl založen patrně na počátku 14. století snad Janem Lucemburským. Roku 1358 jej vlastnil Štěpán z Březnice, v následující době patřil ke statkům moravského markraběte. Jako léno jej držel Ondřej z Meziříčí, jehož dědicové zboží prodali Jindřichovi z Hradce. Hrad zanikl snad za husitských válek.