Lokalitu dnes tvoří pouze archeologické komponenty intaktního terénu pod současným povrchem. Veškeré nadzemní stopy i antropogenní georeliéf byl zničen výstavbou romantického glorietu (1856) a později pavilonu (1889) a jeho přístupovými komunikacemi. Na vrcholu kopce jsou dodnes patrné pouze relikty základových partií těchto staveb - nejedná se ovšem o zdivo původního hradu (!). V podobě antropogenního georeliéfu se dochovaly pouze relikty vnější fortifikace - příkop s valem. Písemné zmínky o původním opevněném sídle dokládají jeho existenci mezi 40. a 70. lety 14. století (poslední pís. zmínka 1375). Archeologické nálezy datují lokalitu již od počátku 14. století (druhý horizont červeně malované keramiky) až do 80. let 14. století (Gabriel), případně šířeji od 14. do 15. století (Waldhauser). Z archeologického výzkumu pochází značné množství vypálené maznice, která dokládá rozsáhlejší dřevohlinitou zástavbu. Kamenné zdivo nebylo při archeologickém výzkumu objeveno. Více ke stavební podobě opevněného sídla nelze na základě dosavadních informací říci, až na relikty vnějšího opevnění v podobě valu s příkopem.