Těleso hradu Mitrov zaujímá část ostrohu nad řekou Bobrůvkou. Soudě dle rozvržení a možné architektonické podoby Mitrova, představoval hrad reprezentativní sídlo s patrnou snahou po pravidelnosti dispozice. Jádro hradu má obdélné rozvržení se dvěma křídly zástavby po severním a západním boku. Pravidelný tvar (lichoběžník) vykazuje i severní předhradí. Zděná fortifikace, skládající se z hranolové věže a hradby severního předhradí, je pravděpodobně mladší, než jádro s parkánovou hradbou a lze ji datovat do 1. poloviny 15. století. Jádro hradu doplňují dvě předhradí. Severní předhradí pak spojuje vyhloubený příkop v jeden celek. Příkop obtáčí obvod hradu vyjma strmé západní strany, kde ho nahrazuje úzká terasa, která spojuje oba konce příkopu a pak pokračuje do prostoru jižního předhradí. V tomto prostoru se nachází stopy po někdejší existenci zástavby. Prostor pro další zástavbu byl na severní straně hradu a mohl sloužit jako kontrola přístupové cesty od obce Mitrov. Tento prostor chránil příkop, který ale narušila stavba silnice. Přístupová cesta původně obtáčela hrad po východní straně a vstupovala do prostoru jižního předhradí. Odtud překonávala dva příkopy s úzkým obezděným mezimostím a vstupovala do jádra hradu. Brána do jádra hradu je předpokládána na vyvýšeném útvaru na jihovýchodní straně. Jižní a západní boky jádra hradu lemoval parkán, ze kterého se ale dochovaly velice sporé pozůstatky. Parkán zpevňovaly tři dovnitř otevřené hranolové bašty. V ucelenější podobě se pak dochovala pouze bašta na jihovýchodní straně nad jižním příkopem. Ze dvou bašt na západní straně se dochovaly pouze subtilní zdi, které pravděpodobně sloužily jako zpevňovací pilíře. Čelní stěny včetně kurtin parkánové hradby dnes již nejsou v terénu až na výjimky patrné. Jihozápadní bašta, ze které se dochovaly obě spádnicové zídky, vystupovala před kurtinu, o čemž svědčí fragment výběhu líce kurtiny ze severnější dochované zídky. V případě jižnější zídky se dochoval výběh čelní zdi bašty a částečně i vnitřní nároží. Subtilní parkánové hradby, které se objevují i na dalších lokalitách jsou kladeny do konce 14. a 1. poloviny 15. století. Severní předhradí má lichoběžný tvar a je vůči přístupové cestě vyvedeno v hranolovou věž, která je otevřená dovnitř areálu a nepochybně byla uzavřena dřevěnou konstrukcí. Věž je stavebně provázána se západní obvodovou zdí. Z věže se dochovala dvě podlaží, přičemž patro bylo prolomeno minimálně dvěma okénky. Nároží věže jsou armována kamennými kvádry a stejný materiál tvoří i ostění jediného dochovaného okénka na západní straně věže. Armována jsou i vnitřní nároží věže. Nápadným detailem je stavební technologie, která využívá samonosné trámkové lešení. Kapsy po trámech jsou patrné i v dnešním stavu věže. V severním předhradí jsou také patrné pozůstatky brány, přičemž tato brána pravděpodobně plnila svůj účel souběžně s jižní bránou do jádra hradu. Ve vlastním jádře hradu se dochovaly terénní stopy po obvodové zástavbě západní a severní části. Na jihu se pravděpodobně nacházel volný prostor, umožňující komunikační využití, neboť v jihovýchodním rohu je patrný vyvýšený terénní relikt, pravděpodobně brány. Ze samotného paláce, který zaujímal západní bok jádra, se dochovaly pouze tři terénní deprese, evokující trojdílnou dispozici někdejší stavby. Dochovala se také část (možná mladšího) schodiště, které bylo přistavěno na spáru k paláci a bylo s hmotou paláce propojeno pouze vlastním zaklenutím. V severozápadním rohu nádvoří se objevuje patrně branka do severního předhradí, či parkánu.