Budova Elektrických a dopravních podniků Rozsáhlý objekt se skládá z několika kubických těles, vzájemně prostoupených, výškově odlišných. Nejvyšší střední část je sedmipodlažní, kolmo prostupující napříč postavený 6-podlažní kubus, obě hmoty vyrůstají z široké třípodlažní podnože umístěné souběžně s přilehlou komunikací. Zadní nízké křídlo polikliniky obrácené ke kostelusv. Antonína je odděleno od budovy třemi malými dvory. Fasáda je obložena keramickým obkladem v krémově bílé barvě. Členění je výrazně horizontální pásovými okny v kombinaci s pásy dlaždicového obložení, pouze zadní stěna hlavního schodiště a schodiště v příčném traktu je prosvětleno velkoplošným zasklením. Veškeré střechy jsou ploché. V hlavní budově je uprostřed centrální dvorana s ochozy a působivou konstrukcí monumentálního schodiště. Po stranách ochozů jsou umístěny kanceláře. Další kanceláře jsou podél dlouhých chodeb v příčném křídle, na jejichž konci jsou menší úniková schodiště. V suterénu budovy jsou umístěny tři společenské sály, dva menší a jeden velký dvouúrovňový, s galerií (první a druhý suterén). Hlavní vstup je situován z východu od Bubenské ulice. Druhý boční vstup je z jihu a vede do menší dvorany s ochozem. Obě dvorany jsou shora prosvětleny světlíkem s luxferovým zasklením. Stejně kryté jsou i anglické dvorky podél budovy. (pokrač. DL) Unikátně je dochaná přízemní hala s přepážkami a kójemi (původně pokladny Dopravního podniku). Další unikát je původní vzduchotechnika (strojovna s chladícím zařízením a kotelna). V celém objektu je dochována řada původních umělecko-řemeslných prvků i technologické vybavení (z materiálů je často využitá mosaz a chrom, jako obkladový materiál dřevo a keramická dlažba, k prosvětlení shora luxfery).