Areál hradu a zámku Frýdlant se nachází na vyvýšenině situované jižně nad městem. Tvoří jej rozsáhlý a jedinečný komplex s bohatým stavebně historickým vývojem. Hrad Frýdlant, založený patrně již v polovině 13. století Ronovci, byl roku 1278 Přemyslem Otakarem II. prodán míšeňskému rodu Biberštejnů. Ti ho měli v držení až do roku 1551, kdy frýdlantská větev Biberštejnů vymírá po meči. O rok později připadl Frýdlant jako odumřelé léno královské koruně a hrad dočasně spravovali královští hejtmani. Roku 1558 jej kupují slezští páni z Redernu, za jejichž držby došlo k náročné renesanční přestavbě hradu a rozšíření areálu o dolní zámek. Jako pobělohorský konfiskát toto panské sídlo získal Albrecht z Valdštejna, který jej učinil centrem nového vévodství, byť hlavní rezidence byla přemístěna do Jičína. Po Valdštejnově smrti Frýdlant přechází do rukou Matyáše hraběte z Gallasu, který jej dostal darem od císaře za věrné služby. Během válečných let 1636–1649 se na hradě střídala císařská a švédská vojska, která Frýdlant několikrát úspěšně dobyla. Za jejich hospodaření došlo mezi lety 1646–1647 také k výraznému posílení hradebního systému. Po uzavření Vestfálského míru přechází Frýdlant nazpět do rukou Gallasů, kteří po požárech části zámku v letech 1676 a 1684 iniciovali jeho raně barokní přestavbu. Autorsky se na ní v letech 1696–1698 podílel italský architekt a stavitel Marco Antonio Canevalle (1652–1698). Následné úpravy probíhaly v letech 1749, kdy byly zřízeny terasy u dolního nádvoří a dále v roce 1767 za Clam-Gallasů vzniká kastelánské křídlo a nové konírny (oba objekty zbořeny roku 1867). Následně v roce 1785 došlo k přestavbě a úpravě dolního zámku pro bydlení hraběcí rodiny. Od počátku 19. století sloužil hrad jako muzeum přístupné veřejnosti. Poslední velká přestavba zámeckého areálu probíhala mezi lety 1867–1870, kdy bylo postaveno nové kastelánské křídlo, a to na místě zbořeného, a dolní zámek prošel výraznými novorenesančními úpravami. Horní hrad byl až na drobné zásahy přestavbou nedotčen. V nádvoří předhradí dal po zrušení stájí hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas postavit schodiště k hornímu hradu. Po zboření stájí na konci 19. století bylo postaveno nové schodiště posunuté na západ až téměř k dnešní třetí hradní bráně. Cestu podepřela nová tarasní zeď, čímž došlo k uvolnění prostoru nádvoří. Horní část schodiště vedoucí ke kapli zůstala v barokní podobě pocházející patrně z roku 1785. Na počátku 19. století byl vstup k hornímu hradu osazen velikým gotickým obloukem s fiálami po jeho stranách. Původní hrad obklopený parkánem zaujímal vrchol čedičové homole spadající ze tří stran do údolí potoka Řasnice. Na severovýchodní straně byl svah pod homolí o něco pozvolnější, a tak mohlo vzniknout předhradí obklopené hradbami se zbytky původního příkopu chránící přístup k hornímu hradu. Severní a východní stranu předhradí zaujímá tzv. kastelánské křídlo a dolní zámek. Na jeho opačné straně se nachází pás hradeb, podél nichž stoupá k třetí hradní bráně cesta v podobě vyzděné rampy. Za ní následuje schodiště přerušené terasou umožňující přístup do horního hradu. Hrad s předhradím chránil důmyslný hradební systém, kolem něhož byl z vnější strany zbudován rozsáhlý park. Součástí areálu hradu a zámku Frýdlant je také hospodářský dvůr, domy s čp. 4003, 4046 a 4052 nacházející se východně od něj, dále tzv. kaplanka ležící severně a dům čp. 4030 situovaný západním směrem. Kolem zámeckého a hradního areálu bylo v roce 1977 vyhlášeno ochranné pásmo. Roku 2001 se hrad a zámek Frýdlant stal prohlášením vlády ČR národní kulturní památkou.