Samostatně stojící zděný objekt dominuje náměstí, z jehož plochy zaujímá větší polovinu. Farní kostel zasvěcený sv. Tomáši Becketovi, biskupovi z Canterbury, je zasazený doprostřed Kostelního náměstí. Byl vystavěn v místě dřívějšího opevněného návrší, jehož severní a severovýchodní stranu tvořily kompaktní kamenné hradby. Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s kněžištěm oktogonálního závěru, s čtyřúhlou předsíní ze západu, dvěma bočními kaplemi z jihu a severu, se sakristií ze severovýchodu a čtyřbokou kvadratickou věží ze severozápadu. K hlavní lodi je svým severozápadním nárožím přimknuta čtyřboká hranolová věž, s vchodem ze západu a šnekovým schodištěm ukrytým ve válcové věži, jež svým horním zděným okrajem sahá k první průběžné římse věže. Neogotické průčelí hlavní lodě tvoří vstup s portálem s lomeným obloukem, v tympanonu s čtyřlistou slepou rozetou. Vstup je zaklenut hrotitým záklenkem, portál završuje korunní římsa opisující jeho lomený oblouk a pokračuje dál do stran až ke dvěma pseudogotickým opěrným pilířům, které jsou umístěny na nárožích. Nad portálem zhruba ve středu výšky pseudogotického průčelí je osmilistá slepá, v kameni vypracovaná rozeta, uprostřed třílistá, vnější listy okruží tvoří jeptišky. Rozeta je zasazená do zdi, takže fasáda stupňovitě ustupuje líci stěny. Kruhové rozhraní okna je ve fasádě provedeno kruhovým bosováním. Nad rozetou jsou v trojúhelníkovém štítu prolomeny dva otvory, které spolu vytvářejí vysoká novogotická sdružená okna zaklenutá lomeným obloukem. Spodní část sdružených oken ohraničuje parapetní římsa v šířce oken. O něco výše je mezi štíhlými okny kruhový otvor. Na vrcholu trojúhelníkového štítu je umístěna kamenná kytka s poupětem. Hlavní loď z jihu – až do úrovně průběžné parapetní římsy je sokl z hrubě omítnutého zdiva, po něm následuje až po korunní římsu vápenně omítnutá zeď. V závěru se opěrný systém skládá z opěrných pilířů, které jsou v čele z neomítnutého kvádrování. Jde o typické opěrné pilíře se soklem, obíhající podokenní římsou, s nepatrným odstupněním u dvou jižních opěráků, se štítky a pultovou stříškou. Okenní otvory jsou v závěru kostela pod úrovní zdi a jejich ostění mírně ustupuje směrem do interiéru. Severní zeď hlavní lodi je zcela zastavěna sakristií a kaplí sv. Kříže, jejíž střecha hřebenem sahá až ke korunní římse hlavní lodi. U části jižní venkovní zdi od korunní římsy po hřeben pultové střechy kaple sv. Anny je zachován náznak dvou předsazených rizalitů, upomínající na starší kapli, která stála na tomto místě. Západní zeď kaple sv. Kříže navazuje zdí na věž. V místech severní zdi presbytáře a kaple sv. Kříže prokazatelně stála starší stavba s klenbou z 15. století (asi kaple Panny Marie, doložená v roce 1247). Fasádu barokní kaple sv. Anny tvoří lizény na bočních stranách jižního průčelí sdružené. Každý svislý lizénový pruh je zároveň mělkým pilastrem, protože od země vybíhá z kamenné patky. Fasáda jižního průčelí je prolomena čtyřmi okenními otvory a vstupním otvorem pod levým oknem. Západní průčelí kaple je prolomeno jedním oknem a na východním průčelí je ve středu průčelí umístěno zaslepené okno téhož tvaru jako ostatních pět. Okna jsou segmentově zaklenuta a orámována profilovanými šambránami nahoře s ušima. Střecha kaple sv. Anny je valbová a hřebenem dosahuje pod korunní římsu hlavní lodi. V obdobném architektonickém pojetí je ze severu vystavěna kaple sv. Kříže, přičemž severní zeď sakristie je prolomena dvěma slepými okenními otvory a řada otvorů jednotně pokračuje směrem k západu, kde je třetí okno od západního nároží z poloviny zazděno. Východní průčelí sakristie s depozitářem je prolomeno čtyřmi okenními otvory, vespod většími. Střecha nad sakristií je valbová se sanktusníkem, nad kaplí sv. Kříže pultová. Střecha nad hlavní lodí je sedlová, z jihu s námětky v levé dolní polovině, a to ve dvou úrovních. Střecha věže je jehlancová, oktogonální. Střecha je pokryta bonským šindelem a opatřena měděnými okapy. Věž při kostele sv. Tomáše Canterburského: Čtverhranná věž se čtvercovým půdorysem zaujímající severozápadní část kostela sv. Tomáše Canterburského byla postavena nejpozději v první polovině 16. století. První dvě podlaží jsou přístupná z vnějšího přistavěného, válcově řešeného obezděného točitého schodiště. Koruna zdiva tohoto přístavku sahá do dolní čtvtiny věže. Přístavek je zastřešen stanovou stříškou. Nad prvními dvěma podlažími věže je zvonice a podkroví kostela. V dolních patrech věže, oddělených římsou, jsou malá úzká okna s kamenným, na hranách skoseným ostěním ostěním. Zvonice je opatřena novogotickými okny se středově prolomeným a hrotitě zaklenutým obloukem s profilovaným ostěním. Mezi nimi a středově umístěnými trojúhelníkovými štíty přecházejícími do střechy věže jsou na všech čtyřech stranách zasazeny ciferníky věžních hodin. Mechanismus věžních hodin je doložen rokem 1600. Na celé věži se uplatňuje nárožní kvádrování. Spodní článek sahající do čtvrtiny věže není omítnut.