Železniční most přes řeku Lužnici je situován na 1,279 km železniční tratě Tábor - Bechyně č.1982. Působivá a velkorysá stavba, která je součástí první elektrifikované dráhy v Rakousku - Uhersku, postavená v letech 1902-1903. Koncepce mostu zdařile vyřešila složitou terénní i komunikační situaci a je dobrým příkladem zapojení inženýrské stavby do krajiny. Z pohledu stavebně technického je most ukázkou vysoké řemeslné i technické úrovně stavební produkce na počátku 20. století. Železniční most přes řeku Lužnici na jižním okraji Tábora orientovaný svojí osou ve směru SV – JZ. Konstrukce mostu se skládá ze dvou kamenných mostních opěr, jednoho mostního pilíře, mezi nimiž jsou dvě pole ocelových, příhradových nosníků s obloukovou dolní pásnicí. Pravobřežní opěra postavená na katastru města Tábora je prolomena jedním, obloukově zaklenutým mostním otvorem, pod kterým prochází komunikace. Levobřežní opěra (k.ú. Čelkovice) je prolomena dvěma oblouky, které v podstatě vytvářejí dva břehové pilíře stojící na (proti vodě) hrotitých soklech. Podpěry doplňuje samostatný břehový pilíř stojící na pravém břehu řeky, který rozpětí mostu rozděluje na dvě nestejné části. Severovýchodní část o rozpětí cca 39m přemosťuje místní komunikaci a pozemky na pravém břehu řeky. Delší pole o rozponu cca 63m přemosťuje vodní tok. Nestejná délka polí se projevuje i v rozdílné výšce obloukových, ocelových, příhradových nosníků nesoucích mostovku. Příhradové nosníky s dolní pásnicí obloukovou jsou nýtované. Mostovku doplňuje vykonzolovaná lávka se zábradlím.