Volně stojící orientovaná pozdně gotická stavba s dvouvěžovým průčelím, s téměř čtvercovou trojlodní halou a s presbytářem zakončeným třemi polygonálními závěry. Stavba krytá sedlovou střechou, nad západním průčelím valba, nad závěrem půljehlance nad jednotlivými polygony závěru. Krytina břidlice. nad závěrem sanktusník. Dvouvěží je asymetrické s rovným zastřešením. Jižní věž, která je oproti severní věži mohutnější, předstupuje z linie průčelí k západu. Stojí na půdorysu pravidelného čtverce 12x12 m. Zdivo z tesaných kvádrů dosahuje do výše 35m a je neomítané. Vrcholová omítaná číst s cimbuřím je renesanční nástavbou z doby kolem roku 1517. Ze severní strany přiléhá k věži zděný tubus vřetenového schodiště, které má uvnitř dvě protichůdné schodišťové spirály vynášené uvnitř třemi štíhlými sloupy. Severní věž je nižší, ukončena renesanční užší polygonální nástavbou. Ve výšce 1. patra osazena pískovcová deska s nápisem gotickou minuskulí o třech řádcích: ANNO D MCCCC / XII INCHOATUM / EST HOC OPUS. Mezi věžemi portál s bohatě tvarovaným kamenným ostěním, z doby po roce 1500. Nad ním je okno s oblým záklenkem, děleno pruty na čtyři osy a zdobené plaménkovými kružbami. Zbylá průčelí kostela jsou pravidelně traktována vnějšími opěráky. Jejich rytmus se lehce liší po obvodu lodi, kde jsou mezery delší a pole mezi nimi prolamují sdružené dvojice trojosých oken s kružbami tvaru jeptišek, troj- a čtyřlistů. Ostění je vsazeno ve špaletách, členěno širokými žlábky. U presbytáře je naopak rytmus rychlejší a v polích vloženo vždy po jednom okně, které je však širší než u lodi-tří až pěti-osá. Opěráky jsou k lodi napojeny mírným konvexním zhoupnutím, ukončeny vždy trojúhelníkovým štítem s kraby po obvodu a kytkou ve rcholu. V čele štítu jsou označeny monogramy dárců novogotické přestavby a odznakem Stavebního spolku svatomořického - štítem s kružítkem, úhlem a olovnicí. Na jižním průčelí, v těsné blízkosti mohutné zvonicové věže je první opěrák zdvojený, z důvodu statiky zvonice. Mezi prvním a druhým opěrákem se nachází vysoký podstavec pro pozdně gotické sousoší Kristus na hoře Olivetské (originál uložen v Muzeu umění Olomouc) kryté dřevěnou stříškou s plechovou střešní krytinou, vynášenou na čtyřech kamenných krakorcích. Vedlejší pole mezi opěráky vyplňuje jižní předsíň, novogotická přístavba. Vstup zprostředkovaný portálem s přetínavými pruty. Tři ze čtyř prutů mají patky tordované profilace. Po každé straně portálu malé kruhové okno ve čtvercovém ostění, vyplněné kružbou tvaru čtyřlistu. Nad okny dva chrliče se zoomorfní motivikou. Předsíň ukončena atikou prolamovanou pásem kružeb tvaru trojlistu. Na severní straně kostela se nachází obdobná předsíň, vsazená mezi stavbu loretánské kaple a sakristie. Tvar obou portálu vychází z předlohy původních gotických portálů ústících do presbytáře. Chrliče na severní straně jsou bez výtvarného pojednání. Mezi druhým a třetím opěrným pilířem od západu se z jihu i severu nachází dva původní gotické vstupy do presbytáře. Severní portál byl v rámci změny stavebního konceptu již v době gotické zakryt drobnou předsíní čtvercového půdorysu, dnes tzv. malou sakristií. Díky tomu se nám ale zachoval v jeho čistém tvarosloví. Jižní portál je zazděný a v exteriéru prezentován v novogotické úpravě. Severní průčelí kostela je hmotově výrazně členitější díky pěti přístavbám z různých slohových etap, které však byly sjednoceny všechny v novogotickém duchu. Směrem od západu byla prostorově zřejmě nejvýraznější původně barokní loretánská kaple, při regotizaci zkrácená a přepláštěná. S ní sousedí již zmíněná severní předsíň. Na ni navazuje dvoupatrová pětiboká gotická sakristie. Dvě poslední pole mezi opěrnými pilíři presbytáře vyplňuje stavba gotické severní předsíně, dnes tzv. malá sakristie, a k ní z východu přiléhající renesanční Edelmannova hrobka.