Grömlingovský palác

Grömlingovský palác (dům U kamenného stolu) Dům palácového typu vyrůstal na parcele pův. pěti samostatých měšťanských domů, jejichž konstrukce byly zčásti pojaty i do dnešní budovy (ty s označením byly: "U zlatého raka", "U bílého rožce, "U zlatého prstenu" (později pak "U zlatého velbouda") a dům, zvaný "Schmidtovský"). Do r. 1709 tak došlo k sjednocení městiště, zatím asi jen komunikačnímu, protože jsou tu dále popisovány tři samostatné objekty. Ještě v r. 1723 byl dům Schmidtovský samostatný a ve špatném stavebním stavu (1726). Nárožní dva zcelené domy zakoupil r. 1754 hrabě Karel Josef Morzin, který je po 10 letech prodal Karlovi z Grömlingu. R. 1768 tento majitel přikoupil i sousední objekt a v r. 1772 v dražbě také dům "U zlatého raka" (U bílého raka) po již. straně. Mezi tímto domem a Grömlingovským byl kus místa (prázdná parcela), kterou Grömling získal ve stejné době od obce. Od této doby zůstaly všechny domy spojeny již natrvalo. JUDr. Karel z Grömlingu nechal domy přestavět podle návrhu stavitele J. Jägera, který zároveň celý objekt zvýšil na třípatrový. Nově byla doplněna celá již. část a protože tu nebyl vázán starší dispozicí, nalezneme v těchto místech charakteristické pozdně barokní prvky, včetně typické topné komory. Ovšem i starší sev. polovina byla doplněna o nové partie, především o pilířové schodiště. Teprve až z r. 1860 pocházejí plány na přeložení průjezdu, které vypracoval stav. Josef Schima (Šíma), dům přesto pustnul. Základní závady hned po koupi opravil stav. a arch. Jan Bělský a tesařský mistr Písecký - zpevnili především stropní konstrukce. Nejvýznamnější novodobou úpravou bylo zřízení kavárny ve větší části přízemí; adaptace proběhly v r. 1935 podle návrhu J. Mezery. Doloženy jsou dále také opravy fasády v l. 1924, 1931 a 1948. V r. 1955 byly pro tehdejšího majitele, ministerstvo zdravotnictví, částečně upraveny také interiéry. Budova stojící uprostřed Malostranského nám. je disponována na půdorysu písmene L a až na malý světlíkový dvorek, dodatečně zastřešený, využila stavba plně rozsahu parcely. Uplatňuje se trojicí svých průčelí, z nichž se podobou odlišuje nejmladší sev. fasáda. Za hl. fasádu slouží vých. průčelí, Jägerem po r. 1772 doplněné o dvě další levé sdružené osy, takže vznikla dvoupatrová pětiosá kompozice s trojosým axiálně umístěným polopatrem podkroví. Poněkud nezvyklý rytmus opakování (ababa) nepochybně vyvolalo právě dodatečné rozšíření. Přízemí ohraničené kordonovou římsou tvoří sokl patrové části, v níž mělké risality ve 2. ose od krajů rámují pilastry vysokého řádu s iónskými hlavicemi. Okraje stavby zdůrazňuje pásová rustika. Sedlovou střechu kryjí prolamované atiky, kterou ve třech středních osách přerušuje štít podkrovního patra ukončený rovněž atikou, na níž se nad pilastry vyjímají vázy, nad okny pak sochy - v krajích pololežící ženské figury, uprostřed stojící. Sochy dodala dílna Ignáce Františka Platzera mezi l. 1772 a 1787. Přízemí člení charakteristické pásování kombinující vystouplé a ustupující pásy; prolamují je krámcové portály (uprostřed pův. vstup). Jižní fasáda, pětiosá, jež vznikla nepochybně v poslední stavební fázi, směřuje již ke klasicismu. Vstupní a krámcové portály mají jednodušší kamenné ostění, patra člení pilastry vysokého řádu s iónskými hlavicemi, které v podložené formě vymezují střední osu a v krajích zdvojené pilastry. Dvorní fasáda světlíkového (dnes zastřešeného) dvora je jednoduchá, ze dvou stran překryta pův. pavlačemi dosud chráněnými pozdně barokních zábradlím. Složitý půdorys sklepů dosud prozrazuje komplikovaný stavební vývoj objektu, přestože dnes působí jeho architektura jednotně.