Bauerův zámeček

Katalogové číslo

1000160818_0001

Kraj

Jihomoravský kraj

Okres

Brno-město

Obec

Brno

Část obce

Pisárky

Katastrální uzemí

Pisárky

Typ

zámek

Kategorie

objekt

Sloh

empír; klasicismus; moderna

Vznik

1.pol. 19.stol.

Anotace

Klasicistní zámek z 1. poloviny 19. st., který byl v letech 1922 až 1924 upraven světoznámým tvůrcem Adolfem Loosem pro Viktora Bauera, majitele cukrovaru rozkládajícího se na území budoucího výstaviště.

Dějiny

Rozsáhlý pozemek zvaný Bauerova rampa (dnes areál Brněnského výstaviště), vymezený na západě a jihozápadě řekou Svratkou, na jihovýchodě a východě ulicí Křížkovského a na severovýchodě ulicí Hlinky, náležel od poloviny 19. století židovskému průmyslníkovi Mořici Bauerovi (1812–1895) z Rosic u Brna, který roku 1846 konvertoval ke křesťanství. Na levém břehu řeky Svratky, na místě staršího, v jádře barokního hospodářského dvora s klasicistním, pozdně empírovým zámečkem zakoupeným v roce 1849 (jeho architekt není znám), založil rodinné sídlo s ovocným sadem a jízdárnou. V jeho blízkosti postavil cukrovar (1851), spolu se synem Viktorem pak rafinerii (1878) a velodrom (1889, dnes moderní objekt). Celá průmyslová plocha s polnostmi dostala název po rampě – železniční vlečce, jež obsluhovala továrnu. Z historických budov se zachoval komplex hal, nádražní domek a zámeček, který stojí v ose částečně dochovaného parku. Mořicovi potomci, Viktor Bauer st. (1847–1911) a Viktor Bauer ml. (1876–1939), nadále rozvíjeli rodinné podnikání. Zhruba v letech 1922 až 1925 byl zámeček opraven, nově udělána fasáda (v křídlech ovšem hladší než dnes), okna, střecha, okapy, vodovod, kanály a částečně i ústřední topení. Obnoveny byly rovněž staré parketové podlahy. V té době také majitelé prodali okolní pozemky, na nichž do roku 1928 vyrostlo moderní zemské výstaviště.

Popis

Jednopatrový zámeček stojí na půdorysu od severozápadu k jihovýchodu protáhlého obdélníku, který se skládá ze tří částí. Z centrálního, v přízemí devíti a v patře jedenáctiosého rizalitu s převýšenou sedlovou střechou a předstupujícím sloupovým portikem s balkonem a dvou bočních – sedmi či osmiosých křídel s nižšími valbovými střechami, která se v nárožích mírně zalamují do otevřeného dvora. Střešní krytina je zhotovena z pálených tašek typu bobrovka. Fasáda je v přízemí zdobena pásovou rustikou, v patře pak hladkým povrchem děleným jen profilovanými římsami, okenními šambránami a parapetními výplněmi. Portikus je podepřen hranatými pilíři s pilastry a dvěma středovými oblými sloupy s podstavci a hlavicemi. Balkonové zábradlí má kovovou rozvilinovou výplň. Šestkrát dělená kastlová okna jsou dnes opatřena bílým nátěrem. Prosklené dveře centrálního vstupu mají obloukovitý světlík. Široké přízemní okenní portály, umístěné symetricky do nároží rizalitu, jsou orámovány segmentovými záklenky s klenáky. Hlavní průčelí směřuje k severovýchodu do třikrát vykrojeného dlážděného (do 50. let 20. století záhonkového) prostranství s centrální kašnou na půdorysu kvadrilobu, kterou v minulosti zdobila socha troubícího putta. Navazující příjezdová komunikace je v ose lemována alejí, jež kdysi ústila do ulice Hlinky.

Popis památkové hodnoty

Empírový zámeček z 1. poloviny 19. století, upravený v letech 1922 až 1924, umístěný v prostoru výstaviště, je cenný pro svůj vyhraněný slohový charakter a citlivé umístění v krajině. V souvislosti s veletrhy našel zámeček svoji vhodnou vnitřní náplň a svoje zasazení v rámci celého areálu výstaviště. Větší část zámeckých místností (asi 27) mělo přepychové vybavení. Stěny byly bohatě obkládány, štukovány a stropy profilovány. Lze uvést tzv. biedermeierovský pokoj, jídelny, ložnice, orientální či pánský pokoj. Mnoho luxusních mobilií sem bylo převezeno nejen z Bauerova vídeňského a drážďanského bytu, ale i z rodinného domu v Hrušovanech u Brna. Na jejich návrzích, včetně hrušovanské vily (1917–1918), se podílel architekt Adolf Loos (1870–1933), který s Viktorem Bauerem ml. spolupracoval v letech 1915–1925. Vybraný mobiliář putoval také opačným směrem, zejména na rodové zámky do Kunína a Spálova. Nejvýznamnějším Loosovým interiérem je nepochybně velká jídelna v přízemí z let 1922–1923, jejíž stěny na cca 80m2 pokrývá zelenkavý mramor typu cipollino. Po celém obvodu stropu je orámován štukovým figurálním vlysem s námětem antických bakchanálií, jehož analogie známe ze starší Loosovy tvorby. Obrazy jsou pak zapuštěny do jeho povrchu. Vestavěné prosklené skříně, dveře a vnitřní okenní rámy jsou zhotoveny z mahagonového dřeva. Praktickým závěsem měl být prostor následně rozdělen na salonek a jídelnu. Ačkoliv sál nebyl nikdy dokončen (ještě ve 30. letech 20. století v něm chyběly podlahy), přesto dobře ilustruje novátorské tvůrčí postupy. Loosovo dílo by prozrazovala také původní strohá fasáda nebo patrový ložnicový přístavek s terasou a francouzským oknem. Objekt zámečku je významný nejen svými majiteli, rytíři Bauer von Rohrfelden, jenž se nesmazatelně zapsali do hospodářských dějin města Brna, ale také slavným brněnským rodákem Adolfem Loosem, který moderně navrhl jeho vnitřní zařízení. Některé elementy (patrně na přání stavebníka) vykazují také historizující prvky stylu Ludvíka XVI. Mnoho věcí však bylo později konfiskováno a odstrojeno, přičemž některá mobilia lze najít v depozitáři zámku v Lysicích nebo ve vile Stiassni v Brně. Stavební úpravy a interiéry jsou v zásadě jedinými realizacemi tohoto architekta v moravské metropoli.