kostel Zvěstování Panny Marie

Katalogové číslo

1000131612_0002

Kraj

Plzeňský kraj

Okres

Domažlice

Obec

Mnichov

Část obce

Pivoň

Katastrální uzemí

Pivoň

Adresa

• Mnichov, 1

Typ

kostel

Kategorie

objekt

Zpřístupnění objektu

ne

Ohroženo

ano

Sloh

rané baroko; raná gotika; renesance

Anotace

Jednolodní kostel s polygonální věží a zcela unikátním raně gotickým presbytářem, obsahujícím množství kamenných článků.

Dějiny

Písemné prameny ze 14. století se o kostele nezmiňují. První písemný doklad o jeho existenci pochází až z roku 1571, kdy se sepisoval inventář jeho vybavení. Podle zhodnocení jeho architektury je však část kostela daleko starší. Výstavba presbytáře se žebrovou klenbu byla nejnověji položena do 60. až 70. let 13. století (dříve se uvažoval vznik už kolem r. 1225). Soudobé se zdivem presbytáře je východní okno, zbytky oken v horní části podélných stěn (nejlépe dochované východněji položené okno v jižní zdi) a sanktuář. Podobu raně gotické lodi ani vítězného oblouku neznáme. Asi o málo později byl k severní fasádě presbytáře přiložen přístavek (snad sakristie), který měl však zřejmě složitější vývoj (nesoulad mezi torzem výběhu klenby v JZ rohu a výklenkem ve V zdi). Rámcově do období gotiky lze zařadit také zazděný portál v jižní stěně, zrušený výklenek či vstup (?) v téže zdi a snad východní štít. Během husitských válek nebyl kostel mnoho poškozen (podle některých pramenů měl v roce 1421 vyhořet). Spodní část věže (přízemí a 1. patro) řazena autory SHP do doby 2. poloviny 16. století (podle tvarosloví portálku z presbytáře do sakristie). Existence věže potvrzena písemnými prameny k roku 1573, kdy měl být pořízený nový zvon. V 70. a 80. letech 17. století proběhla přestavba. Patří sem obvodové zdivo se štítem, portálem (datovaný 1691) a okny. V presbytáři upravena okna a vítězný oblouk. Raně barokní byla i klenba lodi. Výstavba západní části lodi proběhla asi ve dvou dílčích etapách, na což poukazuje dělící zeď podkruchtí se soklem a portálem i svislé spáry patrné na stěnách. Asi v roce 1713 získala horní část věže dnešní podobu (2. a 3. patro). Během 1. poloviny 18. století byl kostel poměrně udržován. V roce 1722 měl být upraven vstup do sakristie. V době kolem roku 1857 byly ve věži 3 zvony (1575, 1577 a 1591). Ve 2. polovině 19. století objekt chátral. K částečné opravě střech došlo v roce 1927. V roce 1931 měly být provedeny vnitřní elektrické rozvody a o dva roky později dlažba. V roce 1953 (někde uvádí 1952 či 1954) kostel vyhořel. Za své vzaly všechny krovy i stropy ve věži. V roce 1958 se zřítila část klenby. V letech 1970-2 realizováno statické zajištění zdiva a klenby presbytáře (žb. věnce a skořepina, injektáž zdiva) a nutné úpravy věže (provizorní zastřešení a dozdění poškozené klenby sakristie); skořepinou zajištěna klenba podkruchtí; z velké části odbourán opěrný pilíř po severní straně presbytáře. V letech 1975-6 vztyčený nový krov nad presbytářem a lodi a vyzděný štít nad vítězným obloukem. V roce 1987 obnovena na věži báň.

Historický vývoj

Presbytář kostela raně gotický (z důvodu nedokončeného podrobného SHP stávající odborná datace vzniku presbytáře kolísá mezi 20. až 70. lety 13. století), spodní část věže ze 2. poloviny 16. století. Přestavba v sedmdesátých až osmdesátých letech 17. století. Úpravy v roce 1713 a 1722, oprava 1927 a 1931. Požár roku 1953, zajištění presbytáře a nutné úpravy věže letech 1970-72; nový krov kostela a štít 1975-76; 1987 nová báň kostela.

Popis

Zděná, omítaná, neorientovaná stavba, podélná osa stavby cca ve směru JZ – SV s presbytářem obráceným k SV (pro jednodušší popis užita orientace Z – V). Loď poměrně dlouhá, obdélná, se západní fasádou mírně rizalitově předsazenou dvornímu průčelí konventu; západní nároží lehce zaoblená. Užší presbytář má přímý závěr; k východní části jižní zdi presbytáře přiléhá hranolová věž o čtvercové základně (její severní stěna spočívá na zdi presbytáře; východní zeď je nepatrně posunutá od fasády presbytáře). K jižní fasádě věže přisazený úzký obdélný schodišťový přístavek široký stejně jako věž; jeho schodiště ústí do 1. patra věže. Po severní straně presbytáře zbytek východní zdi odbouraného přístavku (bývalá sakristie ?).

Loď je kryta sedlovou střechou; tašky bobrovky. Na J a Z straně mírně předsazený sokl, ukončený řadou žulových kvádrů; korunní římsa vyložená (profil nedochovaný; v Z poli podélných stěn má jinou profilaci); na Z, S a J straně pilastry. Omítky dochovány pouze lokálně. Oba štíty jsou v patě lehce odsazené, nahoře zalícované se střešními rovinami; západní štít má pod krytinou předsazený pás; v ose nad sebou 3 oválná okénka; omítky jen lokálně; východní štít hladce omítnutý. U V zdi opěrný pilíř s pultovou stříškou krytou cihlami. V ose Z fasády náročně provedený obdélný žulový portál (vnější lišta s uchy a kapkami na esovitých závěsech, reliéfní květinový dekor, latinský nápis, trojúhelný rozeklaný fronton s koulemi a uprostřed s opatským znakem položeným volutovou konzolou; pod okraji frontonu žulové pilastry s volutkami a andílčími hlavičkami v hlavicích, nad nimiž letopočet 1691). Na J straně obdélný žulový olištovaný portál s uchy a 3 vysoká okna s přímým záklenkem; v protější zdi 4 stejně řešená okna. Podkruchtí osvětleno od Z dvěma obdélnými okny se žulovým olištovaným ostěním; stejná 2 okna i v patře, kde uprostřed ještě převýšené obdélné okno s přímým záklenkem (výplně ve fragmentech). Presbytář má hřeben sedlové střechy oproti lodi níže; krytina bobrovky; před stěnou věže sedlo kryté měděným plechem. Na podélných stěnách vysazená římsa (profilace zanikla). Omítky pouze ve fragmentech. Východní štít zděný, nahoře zalícovaný s krytinou; ve spodní části okénko křížového tvaru, obložené pískovcovými kvádry. Okna ve dvou úrovních; spodní (na J jedno a na S dvě) obdélná s půlkruhovým záklenkem (všechna zazděná); horní okna vysoká obdélná s vodorovným nadpražím (provizorní prkenné výplně; jedno zmenšené dozdívkou na cca čtvercové okno se segmentovým záklenkem); ve V fasádě velké kruhové okno se špaletou z pískovcových kvádrů (výplň chybí); pod ním zazděné velké okno s nevýrazně zahroceným záklenkem (špaleta jako u kruhového okna); v J zdi při terénu obdélný větrací otvor do interiéru. Různě patrné zazdívky vstupů. Věž je kryta zploštělou cibulovitou bání s lehce prohnutými námětky pod její patkou; ve vrcholu osmiboká lucerna završená cibulovou stříškou s hrotnicí; krytina i opláštění lucerny z měděného plechu. Na V i Z straně lehce předsazený sokl; vysazená korunní římsa (bez dochované štukové profilace). Spodní etáž (čtyřboká) ukončena římsou krytou kamennými deskami(?) a podložená oblounkovou lištou (římsa je nevysoko nad korunní římsou presbytáře); v horní etáži vyšší soklík a přes nároží zalomené pilastry s pískovcovými hlavicemi. Omítky ve fragmentech. V Z zdi zazděný obdélný portál; sakristie v přízemí věže osvětlena od Z a V oknem s půlkruhovým záklenkem; v 1. patře na Z a V úzké okénko s půlkruhovým ukončením; ve zvonovém patře okna ve dvou úrovních – spodní vysoká půlkruhově sklenutá (na S není), horní naležato oválná (chybí na S a SZ straně). Schodišťový přístavek u věže má sedlovou střechu s prejzovou krytinou; štít zalícovaný, zděný. Při okrajích J stěny opěráky; v J zdi zazděný obdélný vstup s kamenným ostěním; na J a V straně obdélné okénko. Torzo přístavku u presbytáře sestává z části V zdi (posunuté od V fasády presbytáře).

Popis památkové hodnoty

Hodnotná středověká stavba s řadou dochovaných architektonických detailů a a malířskou výzdobou. Nejhodnotnější částí kostela i celého kláštera je raně gotický presbytář - ten je zcela výlučný v rámci české raně gotické architektury, kultury řádu augustiniánů i dobové sakrální architektury. I přesto, že z důvodu nedokončeného podrobného SHP stávající odborná datace vzniku kolísá mezi 20. až 70. lety 13. století, je konfigurace presbytáře zcela jedinečná a bez přímé analogie v českém památkovém fondu. Jeho architektonické detaily (např. vysoké patky svazkových přípor či unikátní bobulové hlavice) poukazují zřejmě k některé cistercké huti původem z jihozápadního Německa. Presbytář obsahuje unikátní kamenné články a také jeden z nejstarších sanktuářů u nás; v jejich tvarosloví naprosto převažují prvky nejranější středoevropské gotiky. Presbytář patří k našim nejstarším ryze gotickým stavbám bez románských přežitků.